Autor filmu Milda: Jakeš je laskavý, ale když se zeptáte na zločiny komunismu, úplně se promění

„Za čtyřicet let své vlády byl prakticky u všeho, co se v téhle zemi stalo, byl u všech podstatných dějinných událostí, takže mě zajímal jeho pohled. Chtěl jsem vědět, jak to vypadalo v nejvyšších patrech komunistické politiky,“ říká Pavel Křemen.

Například sametovou revoluci Milouš Jakeš prý vidí jako akci StB a spiknutí proti své osobě. „Ptal jsem se, jestli něčeho lituje, a on řekl, že toho, že za komunismus víc nebojovali. Vlastně dal najevo, že někdy zvažuje, že měli skutečně povolat armádní jednotky na potlačení revoluce,“ vypráví dokumentarista.

Ve filmu Milda se bývalý generální tajemník Komunistické strany Československa ohlíží i za rokem 1968, přičemž se prezentuje jako pasivní účastník. Mluví také o normalizaci a o tom, proč se brutálně potlačovaly demonstrace.

„Média ho líčí jako hlupáka, ale takový opravdu není“

Překvapením pro autora dokumentu byla povaha Milouše Jakeše. „Média ho líčí jako hlupáka, ale takový opravdu není, takhle jednoduše to nazvat nelze. Musím říct, že je to člověk velice laskavý, byl jsem toho mnohokrát svědkem. I k nám se choval uctivě,“ vypráví Pavel Křemen.

Jindy se ale projevila druhá tvář. „Taková ta bolševická. Když se naštve, když mu položíte třeba několik otázek na téma zločinů komunismu, úplně se promění, začne být hlučný, tluče rukou do stolu, vykřikuje. Je to prostě takový ten starý bolševický přístup,“ popisuje dokumentarista.

Milouš Jakeš pochází z jižních Čech. Filmaři s ním projeli všechna místa, která ho formovala. „Několikrát jsme byli v Českých Chalupách na Krumlovsku, kde vyrůstal, a tam možná člověk pochopí, proč se v něm projevilo tak ohromné komunistické přesvědčení. On byl z nesmírně chudé rodiny. Potom chodil na základní školu do Brloha a pak už, to je takový paradox jeho kariéry, se začal vzdělávat ve Zlíně u Bati, největšího a nejmodernějšího kapitalisty té doby. Načež přichází rok 1945 a Jakeš pomáhá Baťu znárodnit,“ připomíná Pavel Křemen.

I 25 let po revoluci fascinuje a rozděluje lidi

Dokument Milda se před dokončením promítal na zkušebních projekcích. „Vždycky to končilo stejně. Začala ohromná diskuze a přerostla až v hádku, lidé se překřikovali. Také se ukázalo, že mladí si už neumí představit rok 1968 nebo demonstrace za komunismu. Proto jsme původně holý životopisný film doplnili archivními ukázkami, abychom vystavěli Jakešovu dobu. Ukazujeme nejen ty brutální věci, ale i to, čím se Jakeš chlubí, to jsou ty výdobytky socialismu jako stavby sídlišť a spartakiády,“ vypráví autor.

Finální snímek už mohli vidět diváci na festivalu v Jihlavě. Reakce byly podle Pavla Křemena podobné. „Také se vyskytli lidé, kteří říkají, že vůbec není možné Jakešovi dávat prostor, další tvrdí, že mu ubližujeme. Film vyvolává protichůdné reakce a naplnilo se to, s čím jsem do natáčení šel. Ten člověk i 25 let po revoluci fascinuje lidi, rozděluje je,“ uzavírá.

Milda|foto: Realfilm - Pavel Křemen

Rozhovor s Pavlem Křemenem o filmu Milda nabídl kulturní magazín Kavárna. Dále se dozvíte, proč se odkládá premiéra Kalifornské mlhy v Jihočeském divadle a že vznikla kniha připomínající uměleckého vedoucího gobelínových dílen v Jindřichově Hradci Josefa Müllera. Hudební redaktor Martin Schuster připravil recenzi vánočního alba zpěvačky Radůzy Studna v poušti.
Celý pořad si poslechněte zde.