Architektura není volné umění. Nedává mi smysl, aby bylo hned znát, kdo projekt vytvořil, říká architekt Netík

23. březen 2023

„Nikdy jsem neplánoval, že budu architektem. Možná, že mi to pomáhá v tom, že ani nemám ambici vytvářet nějaký individuální autorský rukopis,“ říká oceňovaný architekt Rudolf Netík v pořadu Hovory. „V mých očích architektura rozhodně není volné umění – obzvlášť v dnešní době, kdy je způsob navrhování a komunikace extrémně demokratický, takže ani není účelem, aby vznikala silná autorská díla.“

„Proto se do jisté míry snažím velmi náročným a únavným způsobem přistupovat ke každé zakázce od nuly, od čistého stolu,“ popisuje s tím, že nechce, aby bylo na první dobrou poznat: to byl Netík, kdo stojí za konkrétním projektem. „Tohle pro mě opravdu není priorita,“ dodává.

Netík se věnuje i designu, takže vyrábí svítidla nebo křesla. „Opravdu strašně rád dělám židle a velmi si vážím, když můžu udělat dům, který přesahuje soukromé zadání. Má funkci, která slouží i širší veřejnosti. Může to být bytový dům, hotel, administrační budova. To jsou pro architekta úkoly, které dávají společenský přesah. To je pro architekta vždy zajímavá výzva,“ míní.

Nebývá zvykem, že by se architekt věnoval i designu. „Víte, jako zapálený autor strašně toužíte vidět výsledky svého přemýšlení a práce. U architekta ale i ten nejkratší projekt trvá tři roky, často déle, třeba let deset. A tuto netrpělivost jsem překonal tím, že jsem začal dělat design – protože u designu nábytku se má autorská netrpělivost zkrátila například na tři týdny,“ popisuje.

Poslechněte si celé Hovory Tatiany Čabákové v audiozáznamu.

Spustit audio

Související