Architekt, který zkrášlil Prahu
Jméno architekta Vojtěcha Ignáce Ullmanna již mnoha lidem nic neříká. Přestože řada jeho staveb dodnes patří mezi nejznámější a nejkrásnější pražské budovy. Vojtěch Ignác Ullmann (23. 4. 1822 Praha - 17. 9. 1897 Příbram) vystudoval ve Vídni a jeho první "pražskou" prací byla úprava projektu a dokončení výstavby chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Karlíně.
V letech 1858-1862 postavil palác České spořitelny (dnešní budovu Akademie věd na Národní třídě). V bezprostředním sousedství pak i monumentální palác Lažanských, tvořící dnes se známou kavárnou Slavií důstojný protějšek Národního divadla. Jednalo se o výrazně přepychový dům s byty šlechty a bohatých měšťanů (v paláci ale bydlel po určitý čas s rodinou i Bedřich Smetana, což dnes připomíná pamětní deska). Postavením dvou monumentálních budov vedle sebe na jedné z nejvýznačnějších pražských ulic vytvořil zcela osobitou uliční frontu. Ta pak měla jistě vliv i na jeho další tvůrčí úmysly.
Nebylo proto náhodné, že se s velkým zájmem ujal i projektu na budovu Prozatímního divadla na nedalekém protějším pozemku. Úspěšně se přitom vyrovnal i se zdánlivě neřešitelným problémem, kterým byly rozdílné představy o tom, jaká budova by měla být postavena. Zatímco staročeši chtěli, aby Prozatímní divadlo demonstrovalo svoji "prozatímnost" i navenek skromnou budovou, mladočeši horovali pro divadlo krásné a svým způsobem i monumentální.
Architekt Ullmann projektoval divadlo, do kterého se vešlo něco málo přes 900 diváků. Prozatímní skromnost vyjadřovalo tím, že obecenstvo nemohlo o přestávkách opouštět svá místa, neboť nebylo kam jít. Sedělo tedy na svých místech, občerstvovalo se z přinesených zásob a k tomu jim mezi jednotlivými akty hrála hudba. Ullmann pak obohacoval Prahu i dalšími stavbami. V roce 1863 postavil pro Tělocvičný spolek Sokola Pražského první tělocvičnu (v dnešní Sokolské ulici na živé pražské magistrále). V Panské ulici realizoval výstavbu palácového Stallburgova domu, podílel se na záchraně románské rotundy sv. Kříže, do dnešní podoby uvedl Španělskou synagogu na Starém Městě, věnoval se projektům a výstavbám vil známého podnikatele Lanny a bankéře Lippmanna, jeho dílem byla i restaurační budova na letenské pláni (v místech nad současným vyústěním letenského tunelu), přestavěl Kaiserštejnský palác na Malé Straně.
Když byla v roce 1865 vypsána užší soutěž na budovu Národního divadla, byl Ullmann mezi oslovenými. O zakázku měl mimořádný zájem. Nejen proto, že byl tvůrcem Prozatímního divadla, ale také proto, že postavení Národního divadla jak vlasteneckým obsahem, tak i odbornou prestižností projektu výrazně přesahovalo jakoukoliv jinou stavební zakázku. Ullmann ovšem měl i jeden vážný a výrazně osobní důvod. Pokud by v soutěži zvítězil, stavěl by divadlo proti svým již dříve postaveným budovám paláce Lažanských a České spořitelny. Vyústění jedné z nejživějších a nejkrásnějších pražských ulic na řetězový most Františka I., Ferdinandovy třídy, by tak bylo rámováno pouze jeho stavbami.
Proto již při předkládání prvních návrhů sděloval, že si mnohé práce - v případě vítězství svého projektu - nebude účtovat. Přesto jeho návrh nebyl vybrán a vítězem soutěže se stal architekt Josef Zítek. A tak v době, kdy se Josef Zítek zabýval vypracováváním plánů Národního divadla, mohl Ullmann přijmout - jistě s určitou hořkostí - zakázku jinou. Tou byla stavba nové školní budovy pro vyšší dívčí školu ve Vodičkově ulici. Do dnešních dnů patří k nejhonosnějším a nejkrásnějším pražským školám.
Po výstavbě budovy pražské techniky na Karlově náměstí se Ullmann podílel ještě na projektu a realizaci nádraží Františka Josefa I. (na místě současného Wilsonova nádraží). Tím se ale podstatná část jeho životního díla uzavřela. Žádné významné stavební zakázky již neobdržel a byl nucen věnovat se pouze náhrobkům a pomníkům.
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
