Architekt ego potřebuje. Musí ale být spojeno s pokorou, míní držitel ceny Architekt obce 2026

Čtěte také

Standard stavební kultury se zvyšuje. Pokud ubydou zedníci, architektura se znovu vrátí k prefabrikaci, varuje architekt Lábus

Milan Kopeček ocenění nevnímá jako zlom, ale spíše jako milník. „Myslím, že v mém profesním životě se tím asi nic nezmění. Vnímám to jako ocenění té práce, kterou my městští architekti děláme a není příliš vidět,“ říká skromně Kopeček.

Zároveň je přesvědčen, že sebedůvěra je pro architekta zásadní. „Myslím si, že architekt ego potřebuje. Je ale potřeba vnímat rozdíl mezi silným tvůrčím egem a jeho toxickým působením. Když si někdo stojí za nějakým názorem jenom proto, že to prostě řekl on, z ega se stává problém. Silné ego je pro architekta důležité, ale musí být spojeno s pokorou,“ vysvětluje.

Architekt, projektant, vizionář?

V Libčicích nad Vltavou působí Milan Kopeček jako městský architekt. Lidé si ale často nedovedou představit, co jeho práce obnáší.

Čtěte také

Město Most je povedené, i tak by ho architekt Krejčí dnes postavil trochu jinak

„Městský architekt není městský projektant, není to člověk, který pro město kreslí domy. Je to v té nejširší podobě vizionář a hlavní poradce v otázkách rozvoje. Nestojí za konkrétními návrhy, ale je jejich iniciátorem,“ objasňuje Kopeček.

Vize městského architekta musí sahat ideálně 20 až 30 let dopředu. Tento časový úsek je ale výrazně delší než politické působení vedení města, což může vést ke kolizím mezi architekty a politiky.

„Není nic horšího, než když politici projektují. A není nic horšího, než když architekti v rámci územního plánování vládnou. Je potřeba udržet si svoji roli a vzájemně se doplňovat,“ míní architekt.

Obrousit hrany

V praxi to znamená umět naslouchat a balancovat na hraně mnoha protichůdných zájmů.

Čtěte také

Lidská blbost nezmizela. Politici dnes nabízí balíček reality a surreality v jednom, glosuje Vávra

„Každý z těch subjektů má trochu jiný pohled. Projektanti chtějí projektovat, investoři investovat, politici rozhodovat a obyvatelé přirozeně žít. Naším hlavním úkolem je hledat řešení, ve kterém se co nejméně ztratí a co nejvíce získá. Není úkolem někoho porazit, ale najít společnou řeč,“ vysvětluje urbanista.

Zásadní je pro něj takzvaná urbanistická konzultace, ke které na radnici dojde ještě před tím, než má investor hotový projekt.

„Dokážeme se tam na mnohém dohodnout a předejít následným starostem. Ušetří se tím čas i peníze a obrušují se hrany, aby se mohlo dojít k rozumným projektům s rozumným výsledkem,“ dodává.

Dům není jen číslo

Jako architekt se Milan Kopeček ve své vlastní praxi nebojí ani netradičních forem. Příkladem je smíchovský bytový dům Nová Koulka, který záměrně navrhl bez ostrých hran, aby tvořil protiváhu sousední historické usedlosti.

Čtěte také

Návrat maršála Radeckého. Co vypovídají pomníky o naší společnosti

Na tuto stavbu navíc umístil i domovní znamení. „Přál bych si, aby byl tento fenomén vzkříšen. Dnes dokážeme každý dům pojmenovat číslem popisným, evidenčním, parcelním a tak dále. Ale jak se ten dům jmenuje, jak se dostane do povědomí místních? Domovní znamení jsou dobrá cesta,“ myslí si Kopeček.

Má městský architekt právo veta?  Co si Milan Kopeček myslí o Tančícím domě a co přináší přestavba starých industriálních brownfieldů? Poslechněte si celý díl pořadu Hovory Českého rozhlasu Plus. Audio je nahoře v článku.