Apríl, tentokrát bez legrace

V devatenáctém století žil ve Francii karikaturista H. Monnier, jenž si dokázal tropit šašky ze svého okolí. Mnohé lidi proti sobě poštval a přísloví, kdo jinému jámu kopá, sám do ní spadne, se v jeho případě nakonec naplnilo.

Monnier zašel prvního dubna do velké luxusní restaurace, objednal si oběd a potom se rozhlížel kolem sebe, kdo by se měl stát terčem jeho ostrovtipu. Po chvíli si zavolal majitele restaurace, ukázal na osamoceného muže, sedícího o několik stolků dál a zeptal se:
- Znáte toho pána, co sedí tak sám?
- Bohužel neznám, zněla odpověď. Možná, že je to jenom nějaký bohatý povaleč.
- Co vás napadá, šeptal tajuplně Monnier. Mohu vám prozradit, že ten muž je ve skutečnosti pařížský kat.

Majitel podniku se podezřívavě podíval na neznámého muže, přešel k jeho stolku a pravil:
- Drahý pane, je mi nesmírně líto, ale prosím vás, abyste k nám už více nechodil, protože vás někteří návštěvníci poznali. V našem podniku není pro vás místo...
- Kdo podle nich jsem? zeptal se překvapeně muž.
- Pařížský kat!
- Pařížský kat? Kdo to o mně tvrdí?
- Ten pán v rohu...

Neznámý muž pochopitelně nebyl kat, ale přesto povstal, duchapřítomně ukázal prstem na Monniera a hlasitě pronesl:
- Je to tak, přiznávám, že jsem pařížský kat a nijak se za to nestydím! Ale zeptal jste se toho pána, jak ví, že jsem kat? Povím vám to sám! Je to zločinec, který ještě docela nedávno loupil a vraždil. Před několika lety jsem mu vypálil na rameno cejch, když ho posílali na galeje! Karikaturistu Monniera hosté v restauraci div nezlynčovali. Musel uprchnout.

Další povedený Apríl vystavil posměchu celou vojenskou posádku města Méty. Stalo se tak v roce 1873.

Dne 31. března toho roku přijal velitel německé posádky z hlavního stanu v Berlíně depeši. Stálo v ní, že ve čtyři hodiny ráno projede přes nádraží v Métách mimořádný vlak s Jeho Veličenstvem perským šáhem. Depeše nařizovala, aby se celá posádka shromáždila na nádraží a vzdala projíždějícímu panovníkovi čest.

Generál ihned vyhlásil pro celou posádku stav bojové pohotovosti. Mužstvo několik hodin důkladně čistilo výzbroj a výstroj, zdobilo celé nádraží vlajkami a lampióny, kolejiště bylo vzorně uklizeno. Vojáci už od tří hodin stáli nastoupeni ve vyrovnaných řadách a trpělivě čekali na šáhův příjezd. Stáli tam až do pěti hodin, dokud se generál dotazem nedozvěděl, že žádný zvláštní vlak není hlášen a nádražní personál o průjezdu perského šáha nic neví. Generálovi nakonec došlo, že se stal obětí aprílového žertu a snažil se najít autora depeše. Nikdy se ho nepodařilo odhalit a vojáci sklidili jenom posměch.

Jestli také vás dnes někdo vyvede Aprílem, nezoufejte. Díky vtipálkům se můžete zapsat do historie. Byť nedobrovolně.