Apolena Rychlíková: Školy nejsou parkoviště, město není autodrom

Neorganicky zastavují a zase se rozjíždějí, jako na běžícím páse z nich vyskakují děti. „Tak pusu a ahoooj!“ volají rodiče, naklonění z okýnek. 

Čtěte také

Začíná kampaň Pěšky do školy. Čtyři děti z deseti jezdí na vyučování autem s rodiči

Podle výzkumu organizace Pražské matky se do školy vozí čtyři z deseti dětí. To je zhruba polovina školáků a školaček. V souvislosti s fenoménem „mamataxi“ (vtipné je, že název mimoděk odkazuje ke skutečnosti, že do školy vodí děti převážně matky) a právě probíhajícím týdnem mobility vyhlásily Pražské matky druhý ročník kampaně Pěšky do školy. V něm chtějí povzbudit rodiče k tomu, aby rána netrávili v autech, ale do škol své děti vodili pešky.

Auto, nejlepší přítel člověka

Čtěte také

Nový pražský Metropolitní plán nechrání zeleň a neřeší dopravu, kritizuje spolek Arnika

I když podobné problémy, týkající se systému dopravy dětí do škol, znají i v jiných městech, je v něčem Praha opravdu výjimečná. Zatímco ve Vídni funguje důmyslný systém cyklostezek a variant, jak se po městě dopravovat, je tedy víc, je u nás ježdění autem mnohdy vykládáno jako základní lidské právo.

Za něj bojují nejčastěji politici a političky z ODS. Za lepší život pro své motorové mazlíčky se dlouhodobě bije třeba Alexandr Vondra, Václav Klaus mladší nebo Alexandra Udženija, kteří snahy o lepší a čistější město berou jako útok na polistopadové svobody.

Představa, že by se tito politici a političky setkali s řešeními, které přinášejí jiná města, je od základu komická. Nové vídeňské zábrany v tzv. „školních ulicích, které město na několika školách testuje, zamezující vjezdu motorových vozidel, by v jejich očích byly určitě synonymem bolševismu. Můžeme jen domýšlet: najeli by do nich tito milovníci aut svými esúvéčky za hlasitého zvolání „auta Akbar“?

Čtěte také

Jindřich Šídlo: Superoptimalizace pražské dopravy

Důsledkem této ideologie tak Praha vypadá, jak vypadá: ulice jsou přeplněné auty takřka od rána do večera, kolony a kolony strojů vypouštějí škodliviny, které z dlouhodobého hlediska nejvíce dopadají na ty, kteří se městem snaží pohybovat jinak. Ať už proto, že jim to přijde smysluplnější a ekologičtější, nebo proto, že auto ani nemají.

Koncentrace škodlivin pronikají i do stanic metra, nepřekvapivě jsou ty nejvíc zanesené přímo pod žílou hlavního města: magistrálou. Prachové nanočástice, zamořující město, oxid dusíku nebo přízemní ozon: právě tyto látky předčasně usmrtí až na půl milionu Evropanů a Evropanek. V Praze je doprava zdrojem asi 95 procent prachových částic v ovzduší. Vtipné je, že ti, co si představují, jak je kabina auta ochrání před znečištěním, které sami vypouštějí, jsou mu vystaveni skoro nejvíce.

Asi polovina dotázaných rodičů bydlí v dochodové vzdálenosti od „svých“ institucí. Nedává tedy moc smysl, aby takto krátké úseky překonávaly v autech, jakkoliv důvody pro cestování se samozřejmě najdou vždy. Někdo řekne, že to má stejným směrem jako do práce. Jiný, že se rodině nedaří vstávat. Další třeba, že bydlí trochu dál a takhle alespoň nemusí spěchat.

Apolena Rychlíková|foto: Jan Bartoněk

Celá polovina lidí nebydlí od škol tak blízko, přestože stále existuje systém spádovosti. Důvodem je mimo jiné to, jak masivně se falšují trvalá bydliště za účelem získání lepší školy pro své dítě. Může se tak stát, že veřejná škola v  některé z pražských čtvrtí přijme ne obyvatele z blízkého okolí, ale z úplně jiných městských částí. Pro takové lidi bude auto logickou volbou. A to, i když pražská síť MHD patří k těm nejlepším v Evropě.

Rodiče, kteří se v autech houfují před školami, mají díky kampani unikátní možnost se zamyslet. Jaké jsou důsledky masivní automobilové dopravy ve městech? Kdo na ní nejvíc tratí? Nejsou to náhodou právě naše děti? Když už nic jiného, nestojí o čtvrt hodiny dříve nařízený budík alespoň za jejich zdraví?

Autorka je komentátorka serveru A2larm