Apolena Rychlíková: Reality show „Šije celé Česko“ by byla dojemná, kdyby v ní nešlo o život
Zdá se, že zatím největší drama v souvislosti s pandemií koronaviru přinesl problém jménem „roušky“.
I když nás premiér Andrej Babiš i ministr zdravotnictví Vojtěch neustále ujišťovali, že respirátorů i roušek je dostatek – doslova „miliony na skladě“ –, skončilo to jako vždycky: otevřením galanterií a oslavou „do it yourself“ ducha.
Čtěte také
Tisíce lidí v Česku berou prodejny látek útokem a solidárně usedají k šicím strojům, aby vzdali hold praotci všech kutilů Přemku Podlahovi a zároveň pomohli řešit stávající kritickou situaci s nedostatkem základního vybavení pro široké vrstvy. Sociální sítě jsou zaplavené radami influencerů, jak si roušku vyrobit i bez šití.
Na internetu je plno dojemných fotek dobrovolníků a dobrovolnic, jak sami zkouší šít. Leckdy poprvé v životě, nechybí ani videa babiček, které zkušeně vyrábí jednu roušku za druhou. Zapojily se i různé lokální návrhářské firmy, profesionální šičky ve fabrikách nebo příslušníci a příslušnice klimatického hnutí a ti všichni v autech nebo pešky roznášejí své produkty všem potřebným.
A že jich je! Například psychiatrická léčebna Bohnice vydala prohlášení, že jí roušky chybí. Podobně jsou na tom i jiné instituce, kde se nákaza může šířit nebezpečnou rychlostí: domovy důchodců, kojenecké ústavy, nemocnice nebo ordinace praktických lékařů.
Zasloužíme si víc
Čtěte také
„Nevím o tom, že by si lidé šili roušky,“ kroutil na jedné z nedávných tiskových konferencí překvapeně hlavou Andrej Babiš. Asi sám sobě uložil karanténu na informace ze země, které by měl vládnout.
Chvíli na to zavedla vláda závazné opatření, že všichni, kteří chtějí chodit ven, musí roušky nosit. Kde by je měli sehnat, to už nedodal – možná implicitně předpokládá, že si každý nějakou tu pomůcku takzvaně spíchne. Je to právě tato disproporce mezi odpovědným přístupem obyčejných obyvatel ze všech koutů republiky a dechberoucí neprofesionalitou vlády, co koronavirus v Česku charakterizuje zatím asi nejvíce.
Nejde ale jen o roušky samotné, jde i o způsob, kterým jejich špatné zásobení vláda komunikovala. Ve chvílích, kdy se ze všech stran nořily informace o jejich zoufalém nedostatku, zvládal se Babiš tvářit, že o nic nejde. Svým klasickým popuzeným způsobem nedokázal dát lidem v zemi základní důvěru v to, že něco tak bazálního, jako jsou ochranné pomůcky, umí náš stát zajistit.
Čtěte také
Odpovědnost za zásobování tak převzali sami Češi a Češky. Bylo by to skvělé, kdybychom se nenacházeli na počátku největší globální pandemie za poslední desetiletí a kdyby v ní reálně nešlo o životy.
Odzbrojující vzedmutí společnosti, která se v období krize dokázala vybičovat k solidárním a svépomocným typům jednání, tu s námi bezesporu ještě nějakou tu dobu zůstane. Jestli však Babišovým dominantním postavením na české politické scéně neotřese ani čím dál tím viditelnějšího absence (dnes tolik potřebného) umění strategicky, klidně a vstřícně vládnout, těžko říct, jestli s ním otřese vůbec něco.
Je to přitom škoda: každodenním nasazením takové spousty lidí do dobrovolnických sítí jasně dokazujeme, že si jako občané zasloužíme mnohem lepší politickou reprezentaci, než je ta stávající. Otázkou ale zůstává, kde ji vůbec najít.
Autorka je komentátorka serveru A2larm
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
