Apolena Rychlíková: Příběh ostravské kolonie Bedřiška měl vejít do dějin. Namísto toho čelí kolonie demolici
Nenápadná ostravská kolonie Bedřiška se před pár dny probudila do kritického rána. Na okraji osady se objevily bagry, začala demolice prázdných finských domků a během chvíle bylo jasné, že nejde o běžnou stavební činnost, ale o zásadní zásah do místa, které si místní budovali přes patnáct let.
Krátce poté se do Bedřišky sjeli lidé, kteří komunitu dlouhodobě podporují: sousedé, aktivisté, dobrovolníci. Několik z nich nakonec vylezlo na střechu jednoho z domů určených k demolici, aby proces alespoň symbolicky zpomalili. Policie byla na místě a situaci monitorovala, aktivisté večer dům dobrovolně opustili, demolice mezitím pokračovala dál.
Čtěte také
K demolici na Bedřišce dochází hlavně proto, že městský obvod i vedení Ostravy označují tuto část osady za „strategickou rezervu“ pro budoucí rozvoj města a tvrdí, že finské domky jsou za hranicí životnosti a jejich opravy by byly příliš drahé.
Radnice používá technické posudky jako hlavní argument a zároveň pracuje s faktem, že část domů je dnes prázdná, přestože lidé odešli hlavně kvůli dlouhodobé nejistotě. Podle místních ale nejde o stav domků, ale o zájem investorů a tlak na proměnu Bedřišky v lukrativní lokalitu, což se označuje jako „revitalizace“, ale v praxi znamená vytlačení současných obyvatel.
Demolice občanského úsilí
Bedřiška leží v obvodu Mariánské Hory a Hulváky a tvoří ji finské domky, tedy jednoduchá dřevěná obydlí původně stavěná pro chudé dělnictvo. Po roce 2000 sem radnice záměrně stěhovala chudé romské rodiny a problémy vyplývající z katastrofálního sociálního a ekonomického postavení obyvatel se začaly rychle vršit.
Čtěte také
Nakonec vyústily v žhářský útok na dům romské rodiny, brutální důsledek letitých sousedských konfliktů, které nikdo dlouhodobě neřešil. Právě tehdy přišel bod obratu. Obyvatelé se za přispění sociálního pracovníka Kumara Vishwanathana rozhodli, že chtějí situaci změnit.
Bedřišku během šesti týdnů uklidili, několik let pracovali na obnově vztahů a postupně z ní vybudovali fungující sousedskou komunitu. Velkou roli v tom sehrála místní obyvatelka Eva Lehotská. Díky jejímu obřímu nasazení se Bedřiška stala místem, které fungovalo lépe, než kdejaký profesionální sociální projekt.
Kolonii v minulosti navštívili prezident Petr Pavel, bývalý ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš a zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková. Opakovaně sem jezdil také tehdejší primátor Tomáš Macura, který Bedřišku dlouhodobě považoval za příklad dobře fungující komunity. Pavel i Laurenčíková se nyní staví na její obranu a upozorňují, že město ničí fungující ekosystém, který se tu vytvořil a na kterém místním zjevně záleží.
Nejde tu přitom „jen“ o jednu kolonii na ostravském okraji, ale o princip. Demolice Bedřišky ničí to, co místní léta budovali, o co pečují a na čem každý den pracují. V přeneseném slova smyslu jde o demolici občanského úsilí: o likvidaci místa, které začalo fungovat právě proto, že jeho obyvatelé převzali odpovědnost tam, kde ji město dlouhodobě nenaplňovalo. I proto je příběh Bedřišky příběhem nás všech. A tak bychom se k němu měli stavět.
Autorka je šéfredaktorka mediální platformy Page Not Found
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
