Apolena Rychlíková: Otevření restauračních předzahrádek má pro vládu zjevně větší prioritu než potřeby rodičů
I když čísla nakažených pomalu klesají, pořád není v Česku žádný větší důvod k radosti. Nakažených jsou stále tisíce – jen za středeční den druhého dubnového týdne se odhalilo na 7000 covid pozitivních lidí. Jsou to čísla, ze kterých by v jiných státech vyvozovali vážné důsledky v podobě přísnějších opatření. Ne tak u nás.
Sotva se počty nakažených dostaly pod deset tisíc denně, znovu se otevřely debaty o nějaké formě rozvolňování – vracet se mají děti do škol, otevírat se budou některé obchody a také se diskutuje o otevření restauračních předzahrádek.
Čtěte také
A to ačkoliv se proti takovým nápadům epidemiologové jasně ohrazují a varují, že můžou pomalou cestu k větší kontrole nad pandemií covidu-19 u nás znovu zhatit. Upozorňuje na to například epidemiolog Petr Smejkal, člen odborné mezioborové skupiny, v rozhovoru pro Radiožurnál. Uvedl, že plán otevřít tolik věcí naráz od 12. dubna v něm vzbuzuje obavy a že ho s mezioborovými skupinami nikdo nekonzultoval. Zarážející ale není pouze ta zběsilá potřeba vládních činitelů tvářit se, že si Česku může dovolit pomalý návrat k „normálu“, ale i prioritizace plánovaného „rozvolňování“.
Pivo, pivo a zase to pivo
Podle vyjádření ministra školství Plagy se všechny děti k běžné výuce nestihnout vrátit – a to do konce školního roku. Zatím se vůbec neví, jak a kdy se do školek nebo dětských skupin vrátí mladší než předškolní děti. To situaci mnohých rodičů extrémně komplikuje, zvlášť pokud mají doma školáky a předškoláky a k nim mladší dítě. Vyloženě nešťastně pak v tomto kontextu působilo nahodilé „plácnutí“ ministra vnitra Jana Hamáčka o tom, že by se koncem dubna mohly otevřít restaurační předzahrádky.
Čtěte také
Nemá smysl shazovat tíživý stav lidí v gastro odvětvích: mají to náročné a jistě už by potřebovali otevřít. Je to přeci jen otázka ekonomického přežití. Fascinující je spíš ten komunikovaný nepoměr a rozložení vládních priorit. Z rodičů se za poslední rok stali doslova superhrdinové a superhrdinky: pečují, vzdělávají, vaří a navíc i pracují. Ať už z domova, nebo standardně v práci.
Dělat z tohoto výjimečného stavu něco normálního, co dokonce nestojí ani za pozornost, ocenění a reflexi, je od vlády bezohledné. Přezíravé chování k rodičům dětí, na které pandemie dopadla a kteří s vypětím všech sil kombinují různé strategie, aby krizi zvládli, není na místě. Naopak: právě tito lidé potřebují konečně jasně deklarovanou podporu a spolu s ní i cíl, komunikovaný a srozumitelný.
Ze strany vlády ale přichází jen samozřejmost: udělali jste si děti, tak se o ně starejte. Je to nejen nevkusné, ale především demotivující, a to i proto, že na rozdíl od řady jiných povolání se s péčí o děti nedá jen tak „seknout“ a samotné rodičovské zájmy se ve veřejném prostoru hájí velmi složitě. Školky, školy a další zařízení sice z hlediska nákazy zatím nejsou úplně bezpečným prostředím, to ale neznamená, že by vláda měla myslet víc na všechno ostatní (včetně pití piva) než na ty, kteří víc než rok se zaťatými zuby nedobrovolně slaďují. V koloběhu péče, vzdělávání a práce jsou už moc dlouho a tento arogantní přístup si rozhodně nezaslouží.
Autorka je komentátorka serveru A2larm
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
