Apolena Rychlíková: Mítink Českomoravské konfederace odborových svazů – show must go on!

Odborář Josef Středula
Odborář Josef Středula

Pódium, na kterém se běžně střídají ty největší hudební hvězdy. Světla jako z nějaké show. Stovky lidí v „klubovém“ oblečení. A ve světle ramp jeden hlavní showman a zahraniční hosté a hostky. Ne, tohle nejsou zápisky z rockového koncertu, ale realita středečního mítingu Českomoravské konfederace odborových svazů, který proběhl už popáté. 

Letos zamířily stovky odborářů a odborářek do Fóra Karlín a po celý den se věnovaly tématům, která považují za důležitá, a vytyčují si cíle na růst mezd do dalšího roku. Mělo by jít o šesti až sedmiprocentní nárůst.

Nová politická síla

Odbory se v české polistopadové recepci nikdy netěšily zrovna velké oblibě. Ačkoliv se jedná o jeden z pilířů demokracie, zůstal na nich po roce 1989 nepříjemný prach minulosti. Mluvila-li mainstreamová média o odborech, většinou se uchylovala k nepřátelskému slovníku: předsedové byli bossové, stávky vydíráním a apel na vyšší mzdy kverulanstvím neúspěšných.

Jenže fakt, že se Česko udržuje v modu „montovny“, mzdy jsou směšně nízké a velká část lidí (podle výzkumu Rozděleni svobodou dokonce 40 %) trpí materiální deprivací a ohrožením, se začal vepisovat i do politické a veřejné debaty u nás.

Najednou nešlo dál přehlížet, že se více jak čtvrtstoletí od pádu komunismu běžným, pracujícím lidem nedaří dobře, a tak se pojmy jako „pracující“ nebo „skrytá“ chudoba pomalu dostaly do společenského povědomí.

One man show styl

Stávající předseda ČMKOS Josef Středula převzal odbory po médii nepříliš oblíbeném Jaroslavu Zavadilovi. Styl vystupování obou mužů jakoby nemohl být rozličnější. Bývalý předák OS Kovo byl vždycky schopný zajímavě performovat. A tento svůj „one man show“ styl si drží dodnes.

Byl to Středula, kdo v roce 2015 zavedl formát odborových mítinků, každoročních setkání zástupců a zástupkyň různých svazů, které je zároveň streamováno a přenášeno dalším členům a členkám. Akce posiluje odborového ducha a apeluje na nutnosti spolupráce a kolektivního vyjednávání.

Je přitom zjevné, že právě díky aktivitám ČMKOS se situace na poli levné práce u nás začala dávat do pohybu.

Boj proti nízkým mzdám

Když v roce 2015 odstartovala kampaň Konec levné práce, bylo odborářů a odborářek o několik desítek tisíc méně. Dnes se odbory pyšní vcelku odzbrojujícím růstem: jen za poslední roky do nich vstoupilo na šedesát tisíc lidí a neustále vznikají nové svazy. Středobodem kampaně je boj proti nízkým mzdám a nedůstojnému odměňování, které ČMKOS doplňuje o analýzy a plány.

Apolena Rychlíková

Ty se trefně jmenují třeba Šance na přibližování českých mezd vyspělé EU a neřeší se v nich pouze mzda minimální, ale třeba i mzda důstojná. Jsou to odbory, kdo prostřednictvím svých představitelů a představitelek mluví o hrozbách průmyslu 4.0, automatizaci, různých dopadech nových forem práce na ženy a muže, genderové nerovnosti, work and life balance, sociálních nejistotách, lidské důstojnosti nebo potřebnosti kolektivního vyjednávání a zaměstnaneckého sebevědomí.

A děje se tak bez tendování k rasismu nebo xenofobii. Ještě by pomohlo, kdyby více pracovaly s klimatickou změnou, ale ta pochopitelně představuje pro některé svazy velký problém. Jenže na mrtvé planetě nejsou žádná pracovní místa a dřív nebo později to bude muset komunikovat i ČMKOS. I tak jsou ale odbory pod vedením Středuly možná tou nejprogresivnější velkou organizací u nás. Buďme za to rádi.

Autorka je komentátorka serveru A2larm