Antarktida je v ohrožení. I kvůli svému přírodnímu bohatství

Nejen kvůli rostoucímu počtu výletních turistických lodí – čteme na serveru stanice Deutsche Welle.

Marcel Lichtenstein je historik, vědec a také průvodce turistů. Pětačtyřicetiletý Kostaričan stojí na skalním útesu v zátoce Hannah Bay na Livingstonově ostrově, ležícím sto kilometrů od západního pobřeží Antarktidy. A upozorňuje na skupinu bručících a hekajících rypoušů sloních. Obklopuje ho houf lidí oděných v zářivě červených bundách.

Čtěte také

Antarktida je mezi turisty stále oblíbenější. Každým rokem jich přijíždí kolem 40ti tisíc a za unikátní výlet utratí nemálo peněz, plavby do země věčného ledu nejsou levnou záležitostí. „Na jedné straně jsme rádi, že je o prozkoumání této oblasti a jejích přírodních krás takový zájem,“ říká Hamburčan Tim Packeiser, expert Světového fondu pro ochranu zvířat. „Ale v posledních letech je turistů přespříliš. Tak se musíme ptát: Jak jsou cesty organizované a jaká mají pravidla?“

Mezinárodní asociace pořadatelů antarktických výprav založená v roce 1991 nyní své požadavky na návštěvníky Antarktidy výrazně zpřísnila. Na bílém kontinentě se v současnosti nachází 160 schválených přístavů, u nichž můžou od roku 2006 přistávat jen lodě s malým ponorem a maximálně 200 pasažéry na palubě. Najednou se může vylodit jen stovka turistů.

Logo|foto:Český rozhlas

„Turismus ovšem není pro Antarktidu největším rizikem “ - podotýká Rafael Sané, organizátor expedicí na jedné z výletních lodí. Sané, Lichtenstein a jejich kolegové musí vše, co se stane během plavby, přesně zaznamenat do lodního deníku a odpovědět na řadu otázek.

Způsobila přítomnost lidí újmu nějakému zvířeti? Zmenšila se populace tučňáků? Který druh velryb jste viděli? A kolik jich bylo? Mění nebo zmenšují se ledovce? Každý detail je zaznamenán do speciální lodní knihy. Saného znepokojuje něco jiného. „Uhlí, ropa a zemní plyn a další nerosty skryté hluboko pod masívní ledovou vrstvou – to je velké pokušení. Turismus, tím jak přísně je regulován, je opravdu poměrně udržitelný.“

Čtěte také

Turisté s průvodci se mezitím procházejí mezi tučňáky a jejich mláďaty, kteří tyto červeně oděné cizince ignorují. Antarktická fauna strach z lidí nezná. Zrodila se ve světě bez těchto nebezpečně chytrých, ozbrojených, dvounohých savců. Během desetidenní plavby výletní lodě navštíví několik ostrovů v regionu a jejich pasažéři nevidí žádné stopy lidské existence krom ostatních plavidel v dálce.

Antarktická smlouva z roku 1959 specifikovala, že vědecký výzkum bude jedinou aktivitou, kterou lze na kontinentě provozovat. To zatím zabránilo komerčnímu využívání tamních zdrojů. Bohužel, jak podotýká Deutsche Welle, neexistuje žádná srovnatelná ochrana přilehlých moří.

Rybářská loď, Beringův průliv|foto:CC0 Public domain

„Nejvážnější hrozbou je komerční rybolov“ – varuje Tim Packeiser. „Žijí tu různé ohrožené druhy ryb a masívní lov planktonu devastuje celý ekosystém. Tito malí korýši jsou zásadní součástí potravního řetězce oceánu; bez planktonu tu nebudou žádné velryby, tuleni, tučňáci nebo mořští ptáci.

Nedávno se naskytla příležitost vyhlásit v antarktických vodách největší mořskou světově chráněnou oblast, která by se rozkládala na dvou a půl milionech kilometrů čtverečních v Rossově moři a na menší rozloze u břehů východní Antarktidy.

Čtěte také

Velkorysý projekt ale ztroskotal. Shodnout se na této rozsáhlé chráněné oblasti bylo v červenci 2013 cílem mezinárodní konference v německém Bremerhavenu. Rusko a Ukrajina ale dohodu překazily. Pro ně je drancování planktonu stále ohromným byznysem.

Marcel Lichtenstein přesto zůstává optimistou. „Tady je všechno, nám lidem, tak cizí. Tady nejsme občany té, či oné země. Jsme obyvatelé planety. Každý tu ztratí svou národnost.“ I proto to budou hlavně turisté a vědci, ne horníci a inženýři, kteří opatrně stanou na zmrzlé antarktické půdě a tučňáci a rypouši se na tyto podivné návštěvníky budou dívat tak, jako vždycky. S naprostým nezájmem.