Animátor Bubeníček: Smetana není jen Křemílek a Vochomůrka. Jeho film vyhrál Berlinale

Křemílek a Vochomůrka zdobí Dům pohádek v Plzni|foto:Profimedia

Nedávno připravil velkou retrospektivní výstavu Zdeňku Smetanovi, autorovi mnoha Večerníčků. 

Možná, že jméno Zdeněk Smetana někomu na první dobrou nic neřekne. Ale když se řekne Křemílek a Vochomůrka, Rákosníček anebo Malá čarodějnice, tak už tuší. Jak Smetana maloval?

„Zdeněk Smetana kreslil své postavičky tak, aby se co nejlépe hodily pro animovaný film. To znamená, že jsou poměrně jednoduché, mají velmi výrazné obličeje, aby se mohly vyjadřovat mimikou. Velice často stojí ve strašně výrazných pózách, třeba stojí různě na špičkách, a když píší, tak mají zvednutý malíček a dělají pukrlátka, jako by tančily,“ popisuje Bubeníček.

Přírodní obtisky

Ve Smetanových filmech byla i přírodopisná linka – součástí animace jsou i obtisknuté listy, větvičky a podobně. Bubeníček říká, že Smetana byl kromě režiséra i geniální grafik.

Čtěte také

Špatný film nevypovídá o špatném tvůrci. Jeden recept na kvalitní produkci neexistuje, míní Sedláček

„Tohle výtvarno bylo na svoji dobu (protože mluvíme o Pohádkách z mechu a kapradí, které byly uveřejněné v roce 1968) velmi progresivní,“ vysvětluje animátor a dodává:

„Zároveň tenhle styl hodně podporuje fantazii, protože když vidíte jenom obtisknuté přesličky, tak v hlavě člověka naskočí, co je za nimi: jestli je to les, louka… Že se tomu divákovi spíš napoví a on si to pak domyslí.“

Smetanovy Večerníčky jsou známé, ale málokdo ví, že natáčel i animované filmy pro dospělé. Bubeníček zmiňuje třeba jeho film Konec krychle, datovaný do let 1979 – 1980, který vzbudil obrovský ohlas v zahraničí.

„Kromě toho, že vyhrál na Berlinale Zlatého medvěda, tak byl nominovaný na nejlepší animovaný film britské filmové akademie, byl nominovaný na Zlatou palmu v Cannes. Takže Smetanovi se i odsud, jako zpoza toho vězení, dařilo propálit do světa,“ popisuje.

Výstava

Jan Bubeníček byl před pár lety kurátorem velké expozice Světy české animace. Ke Smetanovi se dostal díky jeho dceři, která měla řadu věcí dlouhá léta schovanou v krabicích někde pod postelemi a ve skříních.

Čtěte také

„Znovu bych to nenatočil,“ vzpomíná Jan Svěrák na Tmavomodrý svět. „A já nenapsal,“ dodává Zdeněk

„Když jsme dělali Světy české animace, tak tam tenkrát zavítala i paní Kotrlíková, což je jedna ze dvou dcer Zdeňka Smetany. A ta výstava se jí zalíbila a rozhodla se, že ke stému výročí narození svého otce by ráda zorganizovala taky výstavu,“ vypráví Bubeníček.

S organizátory si mysleli, že se u ní zastaví pro ilustrace k Večerníčkům. „Ale vybaflo na nás neuvěřitelné množství všeho možného, neuvěřitelně teda zorganizovaného. Jednak očekávané fáze z Večerníčků, skici, výtvarné návrhy, potom originály ilustrací,“ vypočítává.

Byla tam i Smetanova rozsáhlá grafická tvorba nebo obrazy, které nevystavoval, ale mnoho z nich měl jenom na půdě. „On o sobě říkal, že se cítí jako autor animovaných filmů a že malíři, to musí být úplně jiná povaha – že to jsou lidi, kteří se nemají nikým zabývat, jenom tím, co chtějí sdělit. Ale že on se svojí povahou hodí k té animaci, kde má svého diváka a myslí na něj.“

Proč si myslí, že je dnešní doba „ublikaná“? Dá se rozpoznat, co vytvoří AI a co člověk? A vznikne muzeum loutkového filmu? Poslechněte si celý pořad Hovory Naděždy Hávové.