Ani známky ani rozvrh: Jak berlínská škola postavila zásady pedagogiky na hlavu

31. červenec 2016

Anton Oberländer umí být velmi přesvědčivý. Loni, když mu během kempování v západoanglickém Cornwallu došly peníze, zatelefonoval na německé dráhy a dokázal si tam vyjednat několik bezplatných lístků na cestu domů.

Vedení drah bylo jeho zdravou drzostí natolik nadšeno, že ho pozvalo, aby měl motivační přednášku pro dvě stě zaměstnanců vrcholného managementu. „Je ovšem třeba zdůraznit, že Antonovi je teprve 14 let,“ píše britský deník Guardian.

Nápadná sebedůvěra berlínského teenagera je podle Guardianu produktem unikátní vzdělávací instituce, která všechny běžné školní zvyklosti obrátila vzhůru nohama. V Oberländově škole žáci pod patnáct let nedostávají žádné známky, neučí se podle rozvrhu, a nikdo jim klasickým způsobem nevysvětluje látku. Studenti si sami vyberou předměty i termíny zkoušek a metody prověřování znalostí.

„Školní vzdělávací program musí být pro každého úzkostlivého rodiče doslova hororem,“ píše Guardian. Jedinými povinnými předměty jsou matematika, němčina, angličtina a občanská výchova.

Do světa na zkušenou

K tomu si pak mohou studenti vybrat velmi abstraktní předměty jako „zodpovědnost“ či „výzva“. Pro posledně jmenovaný předmět dostanou studenti ve věku od 12 do 14 let sto padesát eur a mají za úkol vyrazit na dobrodružnou výpravu, kterou si vyberou zcela sami. Někdo vypluje na kajaku, jiný jde pracovat na farmu. Anton šel pěšky podél jižního pobřeží Anglie.

Filozofie této inovativní výuky je prostá: požadavky pracovního trhu se dramaticky mění a chytré mobilní telefony a internet natolik transformovaly proces získávání informací, že tím nejdůležitějším úkolem školy je naučit děti, aby se motivovaly samy.

Ředitelka Evangelické školy Berlin-Mitte Margret Rasfeldová

„Podívejte se na tří- nebo čtyřleté děti – naprosto si věří a nemohou se dočkat, až půjdou do školy. Hrozné je, že ta pak většině z nich dokáže tuto sebedůvěru jednoduše vzít,“ říká ředitelka Evangelického školského centra v Berlíně Margret Rasfeldová.

Škola podle ní zkouší nově definovat, čím by vlastně měla být. Chce připravit mladé lidi na změny a chce, aby se na ně těšily.

Ve 21. století je úkolem vzdělávání vytvářet silné osobnosti. Podle Rasfeldové je naprostým nesmyslem, aby studenti museli pětačtyřicet minut poslouchat kantora a pak byli ještě trestáni za to, že se jakžtakž snaží naplnit jeho požadavky. „Nic je nemotivuje víc, než když se rozhodnou studovat to, co chtějí sami,“ říká ředitelka.

V její škole si studenti mají sami vymyslet, jak předvedou, že se té které dovednosti opravdu naučili. Oberländer, který nebyl nikdy z domu déle než tři týdny, si prý během svého trekkování Cornwallem osvojil angličtinu lépe než za sedm let studia ve škole.

Volnost i řád

Německý vzdělávací systém je federalizovaný a každá ze šestnácti spolkových zemí si jej může vymezit po svém. Tradice „antiškolského svobodného vzdělávání“ byla podle Guardianu v Německu vždy velmi silná. Jenomže na rozdíl od Montessori nebo Steinerových škol se škola Rasfeldové snaží probudit ve studentech zaujetí předměty v rámci striktního systému pravidel. Studenti, kteří si jen tak čmárají během vyučovacích hodin, musejí za trest dohánět látku v sobotu dopoledne. Tento trest se nazývá latinským slovem „silentium“. „Čím víc svobody máte, tím více řádu potřebujete,“ říká Rasfeldová.

Berlínská škola si mimořádnou reputaci napříč Německem zasloužila ovšem především proto, že její absolventi mají rok co rok v rámci všech středních škol nejlepší výsledky. Loni skončili s celkovým průměrem 2,0, ačkoliv před nástupem do školy 40ti procentům z nich radili, aby vůbec nechodili na střední školy s maturitou. Škola vznikla v roce 2007 s pouhými 16 žáky, dnes jich má pět set – a velkou tlačenici před svými branami.

Žáci v Evangelické škole Berlin-Mitte

Podle Guardianu není divu, že četné hlasy volají po celostátním rozšíření modelu Rasfeldové. Experti na vzdělávání však pochybují, zda lze model bezproblémově aplikovat ve větším měřítku. V Berlíně má přece jenom škola na výběr z nejlepších zájemců, kteří pocházejí z bohatých a progresivních rodin.

Den začíná mší

Rasfeldová tuto kritiku odmítá s tím, že její žáci pocházejí z velmi odlišných prostředí. Ačkoliv každý den začínají evangelickou bohoslužbou, jen třetina současných žáků je pokřtěná. Třicet procent studentů je z imigrantských rodin a sedm procent doma vůbec nemluví německy. Škola je jednou z pěti tisíc soukromých vzdělávacích institucí, ve srovnání s ostatními má však relativně nízké školné. Pohybuje se od 720 do 6 600 eur ročně. Asi pět procent studentů školné nemusí platit.

Sama Rasfeldová však přiznává, že sehnat učitele, kteří jsou schopni adaptovat se na tento typ výuky, je nesrovnatelně těžší než sehnat podobně flexibilní žáky. Pětašedesátiletá Rasfeldová sice teď v červenci odešla do důchodu, ale má nadále ambiciózní plány. Mimo jiné rozběhla čtyřčlennou „inovativní vzdělávací laboratoř“, která vypracovává materiály pro podobné školy. Některé z těchto metod chce nyní převzít asi čtyřicítka německých škol. Jedna z nich z berlínské čtvrti Weissnesee nedávno v rámci výzvy provedla se studenty náročný přechod Alp.

„Jsme teprve na začátku. Ve školství musí změna začínat zezdola. Když ji nařizují shora, školy se brání. Ministerstvo školství je jako obří ropný tanker. Trvá neskutečně dlouho, než se obrátí. My potřebujeme rychlé čluny, máme-li věci začít dělat opravdu jinak,“ říká Rasfeldová.

autor: rma
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.