Ani intelektuál, ani proletář a podprůměrný řečník. Takový byl první prezident Výmarské republiky Ebert
Jaký byl životní příběh prvního prezidenta německé Výmarské republiky Friedricha Eberta? A jakou stopu zanechal v rozhlasovém archivu legendární reportér Josef Laufer? Více v reprízách pořadů Portréty a Rádio na kolečkách, které připravili Peter Duhan a Karel Tejkal.
Čtěte také
Listopadové dny roku 1918, zejména 9. a 10. den tohoto měsíce, znamenaly pro válkou zklamané Němce poněkud hlučný konec monarchie. Ale odchod jejích protagonistů do dějin, zejména císaře Viléma II. a kancléře Maxe Prince Bádenského, byl naopak tichý, nenápadný, chtělo by se říci, že svým způsobem zbabělý.
Naopak rázně vstupují na scénu německé politiky její noví protagonisté, Noske, Scheidemann a Ebert, vedoucí představitele SPD, tedy strany německých sociálních demokratů. V oněch revolučních listopadových dnech roku 1918 položí základy demokratického německého státu, jenž pak vešel do německých a evropských dějin pod názvem Výmarská republika.
Zadusit revoluci
Když se 9. listopadu 1918 říšský kancléř a princ Max Bádenský dozvěděl, že armáda odmítá poslušnost, bylo jemu i několika generálům jasné to, co později vyjádřil slovy. „Revoluci nadále nemůžeme jen potlačovat, musíme jí zadusit.“
A zadusit revoluci, to znamenalo dopomoci jí ke zdánlivému vítězství, nechat ji obsadit vyklizené předsunuté pozice, a pak ji napadnout ze zálohy. Konkrétně řečeno, císař musí abdikovat a politická vláda se musí stát zcela sociálně demokratickou a říšský kancléř se musí jmenovat Friedrich Ebert.
Na Ebertovi bylo, aby zdánlivé vítězící revoluci, polekanou a překvapenou příliš snadnými vítězstvím, poslal domů, tedy vyklidil ulice a obnovil pořádek. K tomu byl Ebert naprosto připraven. A princ Max to věděl. Díky tomu se dostal Ebert na špici vysoké politiky.
Princ Bádenský a císař Vilém II. opustili dějiny. Toho dne napsal německý historik žijící v Anglii, Sebastian Hafner, že se stal Friedrich Ebert pro Německo osudovým mužem. Kdo vlastně Friedrich Ebert byl a jaký vůbec byl?
Kdo byl Friedrich Ebert?
V té době mu bylo 47 let. Narodil se 4. února 1871 v Heidelbergu, starém německém univerzitním městě, jako čtvrté dítě krejčovského mistra. Vychován byl jako všech šest dětí katolicky a po absolvování národní školy se učil sedlářem.
Čtěte také
Kvůli krutému zacházení učení opustil a v 17 letech se vydal na tři roky na vandr po Německu. V Mannheimu se díky jednomu vzdálenému příbuznému, stál členem socialistického ilegálního hnutí. Nejdříve se angažoval v odborovém hnutí a v roce 1889 se stal zapisovatelem Spolku sedlářů v Hannoveru.
Protože ale byl kvůli příslušnosti k socialistům na černé policejní listině, vandroval raději dál po Německu a ve městech pomáhal zakládat Spolky sedlářů. Teprve v roce 1891 se usadil v hanzovním městě Bregenz. Tam si ho však všimla policie jednak jako předsedy Spolku sedlářů, tak i jako sociálně demokratického neúnavného agitátora.
Jako sedlář se však neuživil, proto založil družstevní pekárnu, ale ani ta neprosperovala. Nakonec skončil jako lokální redaktor v novinách Bremer Bürger-Zeitung. Z výdělku si pronajal restauraci a v květnu roku 1894 se oženil. Jako hostinský mohl konečně spojit své povolání s politickým posláním. V roce 1894 byl zvolen předsedou tzv. občanské frakce a v roce 1900 se stal formálně navíc dělnickým sekretářem.
Velká politika
Pro svou pracovitost, tvrdohlavost, znalosti komunální politiky a pracovně-právní problematiky fungoval něco jako advokát chudých. V žádném případě nebyl Ebert dobrým řečníkem, ani neměl nějaké důkladné znalosti. Byl jen osobně spolehlivý a vyznal se v lidech. Díky tomu na sebe upozornil v roce 1904, když se v Brémách konal sjezd sociální demokracie, a o rok později byl už zvolen. Přestěhoval se kvůli tomu do Berlína.
Čtěte také
V roce 1912 byl za Brémy, kde ho dobře znali, zvolen poslancem německého říšského sněmu, tedy parlamentu. Do čela strany byl zvolen roku 1913. Když Friedrich Ebert vstupoval do velké politiky, byl malý a tlustý, s krátkýma nohama, krátkým krkem, tvar jeho těla byl hruškovitý a stejně tak hlava.
Jako řečník byl i v té době velmi podprůměrný, měl hrdelní hlas a své projevy vždy četl. Nebyl vlastně ani intelektuálem, ani proletářem. Dnes by se nejspíš řeklo, že byl funkcionář. Jeho tajnou láskou byla od malička jízda na koni, protože na koni jezdila šlechta a důstojníci. Později už jako říšský prezident se každé ráno oddával projížďce na koni v berlínské oboře.
Poslechněte si celé Návraty časem. Kromě portrétu Friedricha Eberta uslyšíte i Rádio na kolečkách o legendárním reportérovi Josefu Lauferovi.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor

Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.


