Angela Merkelová odchází. Žena, která i v době populismu dokázala hledat společnou řeč

26. září 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Angela Merkelová (na snímku z roku 2012)

„A teď už je úplně sama.“ Tato slova pronesl bývalý americký prezident Barack Obama před svými poradci poté, co na konci listopadu roku 2016 strávil s německou kancléřkou Angelou Merkelovou tři hodiny v berlínském hotelu Adlon. Tuto událost připomíná komentářovém serveru Conversation v profilu odcházející kancléřky profesor politologie na univerzitě v britském Coventry Matt Qvortrup.

Obama se tehdy po zvolení Donalda Trumpa připravoval na odchod z Bílého domu a obával se budoucího vývoje. Byl toho názoru, že ve chvíli, kdy se dalo očekávat, že Spojené státy oslabí své globální úsilí, dokáže zachovat liberální světový řád jedna jediná osoba.

A tou byla v Obamových očích právě Angela Merkelová.

Čtěte také

Obamu kromě nástupu Donalda Trumpa k moci tehdy znepokojovala ještě jedna záležitost. A sice to, že Merkelová byla rozhodnutá neusilovat o další mandát v čele Německa po parlamentních volbách v roce 2017.

Obama se podle Qvortrupa v Berlíně snažil kancléřku přemluvit ke změně postoje – a uspěl. Merkelová prý došla k přesvědčení, že je její povinností nadále nést štafetu liberálního internacionalismu, volného obchodu a demokracie. Přinejmenším po další čtyři roky.

V následujících čtyřech letech to pak byla právě německá kancléřka, kdo se pokoušel zachránit pařížskou klimatickou dohodu a kdo udržoval geopolitický tlak na ruského prezidenta Vladimira Putina ve chvíli, kdy Donald Trump dělal pravý opak.

Pokud je možné odkaz Angely Merkelové nějak vystihnout, je to její péče o liberální světový řád, zamýšlí se britský politolog.

Věci zkrátka musí fungovat

Angela Dorothea Merkelová, rozená Kastlerová, je především pragmatická zahraniční politička. Předchůdci první ženy v kancléřském křesle – kterými byli její mentor, křesťanskodemokratický politik Helmut Kohl a také sociální demokrat Gerhard Schröder – jsou připomínáni především za zásluhy v domácí politice.

Čtěte také

Kohl vedl sjednocení Německa a Schröder stál za reformou sociálního státu. Merkelová ale excelovala v zahraniční oblasti. Její odkaz je proto mezinárodní.

Po finanční krizi v roce 2008 například kancléřka přistoupila k masivním státním intervencím ve snaze resuscitovat světové hospodářství. Kvůli záchraně eura se pak vymezila proti trendu úsporných opatření.

Chci takovou míru tržního hospodářství, jaká je jen možná, a takovou míru státní podpory, jaká je nezbytná.
Angela Merkelová

„Chci takovou míru tržního hospodářství, jaká je jen možná, a takovou míru státní podpory, jaká je nezbytná,“ cituje Qvortrup pragmatický výrok Merkelové z jejich společného rozhovoru z roku 2008. Na námitku, že to připomíná socialistické přístupy z šedesátých let, reagovala úsměvem, pokrčením ramen a větou: „Ano, ale na tom nezáleží, pokud to funguje.“

Věci zkrátka musí fungovat – to byla mantra její politiky. Pokud je nějaký lídr oddaný myšlence utvářet svou politiku na důkazech, pak je to právě Merkelová, píše politolog Matt Qvortrup na serveru Conversation.

Merkelovat aneb přemítat nad rozhodnutím

Jako vědkyně s doktorátem z kvantové fyziky byla Merkelová jedinečným úkazem v zemi, kde jsou politici hlavně právníky nebo ekonomy. Když si vybírala člověka, který povede její úřad kancléřky, ukázala na lékaře se zájmem o infekční nemoci Helgeho Brauna.

Čtěte také

Věděla, že také on se bude zaměřovat na fakta. I díky Braunovým schopnostem si pak Německo vedlo lépe než řada jiných zemí, když na začátku roku 2020 udeřila koronavirová pandemie.

Merkelové se kvůli její preferenci faktů a důkazů přezdívalo „mistryně prokrastinace“. Zatímco většina politiků se totiž v krizích snaží působit jako „muži činu“, kancléřka si naopak nejprve poctivě udělala své „domácí úkoly“ a teprve poté a s určitým zpožděním rozhodla na základě faktů. Němci dokonce začali používat termín „merkelovat“, kterým se myslí „přemítat nad rozhodnutím“.

Svět bez Merkelové by byl jiný

Lidé často pátrají po výjimečných osobnostech. Oblíbené úsloví říká, že dějiny jsou tvořeny právě výjimečnými lidmi. Tato teorie velkých mužů a žen má zajisté své místo.

Pokud se jí necháme zlákat, podle Qvortrupa zjistíme, že osud světového hospodářství, eura a více než jednoho milionu uprchlíků, kteří na vrcholu migrační krize mohli vstoupit na území Německa, by bez Merkelové vypadal úplně jinak. Kancléřka ale nebyla úspěšná proto, že by snad byla chytřejší nebo předvídavější než kdokoliv jiný. Byla úspěšná díky svým schopnostem spolupracovat a hledat společnou řeč.

Čtěte také

V době, kdy tolik „silných“ mužů po celém světě sahá k autoritářské vládě, je inspirativní ta myšlenka, že nejúspěšnější demokratickou političkou posledních dekád – a možná i novodobé éry – je žena, která věří v konsenzus. Merkelová ukázala, že politika by se měla zaměřovat spíše na řešení problémů, než na získávání argumentů.

„Komu zavoláte, když chcete mluvit s Evropou?,“ zeptal se jednou bývalý americký ministr zahraničí Hennry Kissinger. Posledních šestnáct let odpověď zněla – zavolejte Angele Merkelové.

I proto bude kancléřka na politické scéně chybět. Není nikdo, kdo by ji mohl nahradit, myslí si politolog Qvortrup. Ale i jejímu nástupci nebo nástupkyni zavolat půjde. Německo je totiž díky své velikosti určitým evropským mluvčím.

Odkazem odcházející Merkelové není ani tak to, co udělala, ale způsob, jakým mezinárodní řád založený na pravidlech bránila.

Obamovo přání, aby kancléřka v úřadu setrvala, nemělo oporu jen v obavách z blížícího se chaotického období Donalda Trumpa a ve víře ve schopnosti berlínské kancléřky. Přání bylo také známkou toho, že Německo je evropskou velmocí.

Hrubým faktem je ale to, že mezinárodní politiku více určují instituce a zavedená pravidla než jednotliví politici. Odkazem odcházející Angely Merkelové není proto ani tak to, co udělala, ale způsob, jakým tento mezinárodní řád založený na pravidlech bránila, podotýká na serveru Conversation politolog Matt Qvortrup. 

Poslechněte si celý Svět ve 20 minutách, který připravil Jakub Rerich. 

Uslyšíte o ruských volbách, německé jaderné energetice, sociálních plánech Joea Bidena. A také o tom, že v Austrálii žije stále méně koal.

autor: Jakub Rerich
Spustit audio

Související