Angela Merkelová musí v úzkých přidat

14. květen 2010

V Severním Porýní-Vestfálsku po desetiletí měli hlavní slovo sociální demokraté a minulé roky, kdy v nejlidnatější spolkové zemi vládli křesťanští demokraté s liberály, představují proto výjimku z dřívější tradice. Tak proč po jejich porážce najednou tolik hluku? První je důvod je nasnadě, koalice, které loni vyhrála německé parlamentní volby, minulou neděli zratila většinu v horní komoře parlamentu, Bundesratu.

S takovým poměrem sil by se jistě dalo žít, ale vláda kancléřky Angely Merkelové hodlala prosadit reformní program, který by rozhýbal největší evropskou ekonomiku. A tento reformní program se po volebním porážce v Severním Porýní-Vestfálsku až na další odkládá.

I něco takového by se dalo v politice vysvětlit a přežít, protože kdo loni před volbami cosi tušil o krizi, kterou v eurozóně vyvolá Řecko svou neschopností splácet vlastní dluhopisy? To, co je důležité na porážce v jedné, byť sebevýznamnější spolkové zemí zásadní, je světlo, které vrhá na klíčovou postavu vlády v Berlíně, Angelu Merkelovou, jejíž sklon k odkládání rozhodnutí, kterým připomíná svého předchůdce Helmuta Kohla, je pověstný.

Pro kancléřku tu nastala velice nebezpečná konjunkce. V Evropě byla podezírána, že se stavěla proti společné unijní záchraně Řecku hlavně proto, že se obávala o výsledek voleb v Severním Porýní-Vestfálsku. Nakonec přišla nejen o většinu v Bundesratu, ale i kývla na masivní finanční garance za řecké vládní dluhopisy. Svým otálením navíc povzbudila oponenty mezi křesťanskými demokraty. „Koalice budí dojem, že jí schází rozhodnost,“ nechal se slyšet hesenský premiér a místopředseda CDU Roland Koch, který je jistě přesvědčen, že jemu osobně by za podobných okolností rozhodnost nescházela. Aby nikdo neměl pochyb, tak do ještě čerstvé rány nasypal sůl poznámkou, že „prvních šest měsíců vlády bylo neuspokojivých“.


Kochův vzkaz, že od nynějška záleží na každém kroku a že je třeba ukázat rozhodnost, si nemusí Angela Merkelová přehrávat kolem dokola. Po létech strávených ve vrcholné politice umí víc než základní počty. Její potíž však vězí v tom, že prostor k manévrování je velice úzký. Bez většiny v Bundesratu musí zapomenout na daňové škrty, od nichž si hlavně koaliční partneři ze strany svobodných demokratů slibovali povzbuzující impuls ekonomice. Tu samozřejmě zatíží i břemeno z unijní podpory Řecku, které se v německém případě odhaduje na 120 miliard eur. Kdo chce, může hádat, jaká nálada asi nyní v Berlíně vládne při pomyšlení na dříve schválený zákon, že během několika příštích let by měl být spolkový rozpočet bez deficitu.


I když je zřejmé, že kancléřka má takřka svázané ruce, největším rizikem by bylo, kdyby se Angela Merkelová rozhodla nepodniknout vůbec nic. Kdo vypadá slabě a nerozhodně, bývá nejsnadnějším terčem. Tím spíše, že se šíří názor, že ani ne rok stará německá vládní koalice vlastně politicky končí. První osobou, na niž tady padá odpovědnost, je samozřejmě paní šéfová. Jedinou, byť nikoli rozhodující útěchou, může být pro ni pomyšlení, že svobodní demokraté byli v Severním Porýní-Vestfálsku biti ještě více, takže dnes nemohou přestírat, že by jejich odpovědnost byla bůhvíjak menší.


Co si v Berlíně uvnitř koalice upečou, není pouze jejich věcí. Vláda země s největší ekonomikou v Evropě svým váháním přepustila v posledních týdnech a měsících rozhodující pozici při jednání o Řecku Nicolasi Sarkozymu, který ovládá umění využít uvolněného prostoru. Angela Merkelová tak nyní čelí situaci, kdy je čím dál méně oblíbená u domácí veřejnosti, kdy na další známky její slabosti číhají mužští konkurenti uvnitř CDU a kdy se v Evropě v rozhodujících okamžicích prosazuje Francie.

Tento stav nemůže trvat dlouho a hlavní otázkou je, zda ho dokáže změnit Angela Merkelová, anebo nějaký jiný německý politik. Leckteří mají chuť to dokázat. Zbývá tu jen vzpomínka na mladou dívku, která dokázala na můstku plaveckého stadionu takřka hodinu váhat, než se odhodlala ke skoku. Chce-li kancléřka udržet osud ve vlastních rukou, musí nyní skočit. Nebude to snadné. Znovu sice opakovala, že osud eura je spojen s osudem Evropy, ale hlavním testem Merkelové bude, zda o tom přesvědčí nejen ostatní země Evropské unie, ale i své spoluobčany čím dále tím méně ochotné za osud Evropy platit.


Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.


autor: Adam Černý
Spustit audio