Anděl s polámanými křídly. Pavel Hošek čte Karla Kryla jako básníka víry, vzdoru a vnitřního neklidu
Karel Kryl bývá v české paměti spojen především s protestem proti komunistickému režimu, se srpnem 1968, exilem a s písněmi, které se staly symbolem odporu proti lži a násilí. Pavel Hošek ve své knize „Jako anděl s polámanými křídly. Duchovní profil Karla Kryla“ ukazuje, že takové čtení zachycuje jen jednu část jeho osobnosti.
Kryl podle něj nebyl pouze písničkářem politického vzdoru, ale také autorem hluboce duchovním, jehož jazyk vyrůstal z biblických motivů, katolického zázemí, osobní religiozity a mimořádně citlivého mravního vědomí.
Biblické odkazy v Krylova díle nejsou ani ozdobou, ani dokladem kulturní orientace. Biblické postavy, obrazy a příběhy tvoří samotnou strukturu jeho básnického myšlení. V jeho textech se vracejí motivy viny, soudu, pádu, zrady, oběti, milosti a odpovědnosti.
Tak jako třeba ve známé písni „Salome“, také v mnoha jiných Kryl používá biblický příběh k rozpoznání a pojmenování dění vlastní doby a míří dál než k jednomu okamžiku dávné historie: k obecnějšímu obrazu člověka postaveného před pravdu, svědomí a selhání.
„Špatný křesťan“ Kryl
Kryl sám o sobě mluvil jako o katolíkovi a zároveň jako o „špatném křesťanovi“, který ctí pokoru, ví, že „není Šéf“, a rozumí světu jako prostoru, v němž se člověk může setkat s Bohem i mimo chrámové zdi.
Jeho religiozita nebyla pohodlná ani úřední. Vyznačovala se osobní odpovědností, vnitřní neukázněností a nedůvěrou vůči každé instituci, která by chtěla víru proměnit v pouhý pořádek.
Krylova duchovní obraznost byla utvářena i konkrétní historickou zkušeností: konec rodinného nakladatelství, studium na keramické škole, trampské toulání, výlety teplickem a pohled na rozpadlé tamní kostely, zničené sakrální památky a zpustošenou sudetskou krajinu.
Právě tady se podle Hoška rodí některé podstatné obrazy Krylova díla: němé či promlouvající sochy biblických postav, přítomnost zkázy, vědomí narušeného řádu a zkušenost světa, v němž se rozpadá něco víc než jen architektura.
Role exilu
Do jeho duchovního profilu zásadně patří i exil. Ten z Kryla učinil hlas svobody a zároveň prohloubil jeho samotu, bolest a vykořenění. Exil pro něj byl politickým údělem, ale i existenciální zkušeností.
Ani po roce 1989 se proto nevrátil do harmonického smíření. Zůstal citlivý na lež, pokrytectví a mravní kompromisy nových poměrů. I v tom Hošek vidí kontinuitu: stejný neklid, stejný vysoký nárok na pravdivost, stejnou neschopnost pohodlně se zabydlet ve světě.
Pořad Ex libris tuto interpretaci propojuje se samotným Krylovým hlasem. Vedle Pavla Hoška v něm promlouvá i Karel Kryl tak, jak sám sebe zachytil v pořadu Krylogie, vysílaném na vlnách Rádia Svobodná Evropa mezi lety 1975–1989.
Nahrávky, které Jitka Schlichtsová poskytla z rodinného archivu, Kryl věnoval jako osobní dárek jejímu strýci Janu Hoyerovi. Vedle písní tak mohly zaznít i jeho vlastní vzpomínky, komentáře a postřehy, které umožňují slyšet nejen autora slavného díla, ale i člověka, jenž se pokoušel porozumět sobě, své víře i světu kolem sebe.
Více si poslechněte v dalším pořadu Ex libris. Připravila ho Jitka Schlichtsová.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
