Analytička: Nejvíc emisí dnes vypouští Peking. Na jednoho Číňana jich připadne stejně jako na Čecha

Nastal zásadnější posun od Pařížské dohody z roku 2015?

Ano, posun nastal. Například v době přijetí Pařížské dohody se očekávalo, že projekce oteplení do konce století povedou na základě politik, které byly v té době v platnosti, k oteplení o čtyři stupně, ale dnes už to jsou stupně tři.

Čtěte také

Další nejteplejší rok v historii? Naše úsilí na ochranu klimatu nestačí, varuje klimatický diplomat

Je vidět, že nějaká klimatická akce se děje, opatření jsou přijímána. Stále je to málo – oteplení, ke kterému směřujeme, je poměrně velké. Ale pokud by se světu podařilo dosáhnout všech závazků, které jsou už dnes na papíře, tak by směřoval k oteplení o 1,9 stupně.

Čí příspěvek k omezování emisí měl, a teď se ptám hlavně do minulosti, zatím největší váhu?

Když se podíváme do minulosti, tak nejvíce emisí určitě produkovala Evropská unie a Spojené státy. Co se týče Unie, tak ta v současnosti tvoří na celkových emisích už pouze kolem sedmi procent a emise se jí podařilo od roku 1990 snížit o 37 procent.

Největším emitentem v současnosti je Čína, která tvoří celkem 30 procent světových emisí. Ale zároveň když se podíváme na emise na obyvatele, tak ty jsou v Číně přibližně stejně velké jako v Česku, kolem osmi megatun.

Společné úsilí

Většina států teď ohlašuje nové klimatické závazky. USA nechtějí vyslat oficiální delegaci, ale budou tam delegace na úrovni některých států anebo starostů. Chybí, nebo bude chybět zapojení Spojených států do emisních závazků?

Ano, určitě chybí. Politika Donalda Trumpa v oblasti klimatické změny není vůbec pozitivní. Ale zúčastní se různí aktéři subnárodní úrovně, například guvernér Kalifornie nebo guvernéři dalších států, starostové, starostky. To dobře ukazuje, že to, co dělá Donald Trump, neodráží politiku celých Spojených států.

Čtěte také

Vohánka: Dekarbonizace je megatrend, který se nezastaví. Politici se ale s byznysem musí bavit

Klimatická transformace a dekarbonizace už byla nastartovaná, což se může ukazovat třeba na rozvoji obnovitelných zdrojů energie. V roce 2015 se obnovitelné zdroje, konkrétně slunce a vítr, podílely na výrobě elektřiny pouze z 5 procent, dnes už je to 15 procent – podíl je třikrát vyšší. A právě třeba Čína během prvního pololetí letošního roku nainstalovala více solárních zdrojů než zbytek světa dohromady.

Jak korespondují data s častou námitkou, že evropský vklad moc neznamená, když se nezapojí velcí hráči?

Velcí hráči se zapojují. U Číny vidíme rozvoj obnovitelných zdrojů a elektromobility, ale i ve Spojených státech, ačkoli klimatická akce je tam teď utlumena politikou Donalda Trumpa. Ale v minulém období došlo k mobilizaci velkých prostředků do čistých technologií.

Je potřeba se na to dívat tak, že úsilí je společné a že je potřeba, aby se koordinovaly všechny státy světa, což se děje na klimatických konferencích, a proto jsou tak důležité.

Podpora byznysu

Jak zásadní pro snížení globální teploty je příspěvek rozvojovým zemím? A jak podstatné je to, aby ho financovaly bohaté státy?

Čtěte také

Lesnatá koalice G-Zero. Surinam, Bhútán, Panama a Madagaskar založily spolek zemí s nulovými emisemi

Solidarita je určitě namístě, protože velká část emisí skleníkových plynů historicky vznikala v ekonomicky vyspělých státech, ale změna klimatu hranice nezná. Dopady klimatické změny jsou vidět jinde na světě, kde se o ni tolik nezapříčinili. Takže je potřeba, aby rozvinuté státy tyto rozvojové podporovaly.

Minulý rok se na klimatické konferenci v Baku státy zavázaly, že navýší tyto příspěvky klimatických financí na 300 miliard dolarů ročně a zároveň budou usilovat i o mobilizaci dalších soukromých prostředků, aby ta podpora byla rozvojovým zemím poskytnuta.

Takže teď bude důležitá i podpora byznysu?

Ano, prostředky soukromého sektoru jsou určitě důležité. Bez nich nelze cílů dosáhnout.

Poslechněte si celou reportáž o zahájení klimatické konference COP30 v Brazílii.