Amerikanistka: Rubio si s Rodriguézovou posílá drby. Venezuela není suverénní, ani protektorát
Svržený venezuelský prezident Nicolás Maduro a jeho žena Cilia Floresová se ve středu potřetí postaví před federální soud na Manhattanu. Čelí obžalobě z narkoterorismu a pašování kokainu do USA. „O Venezuele nejde uvažovat jako o suverénní zemi, není to ale ani úplně jasný protektorát nebo loutkový režim,“ popisuje v Ranním Plusu amerikanistka Kateřina Březinová.
Co změnila prozatímní prezidentka Delcy Rodríguezová od zadržení Nicoláse Madura?
Dalo by se krátce odpovědět, že všechno a nic. To, co se nejvíce změnilo, je přeznačkování vztahů mezi hlavním městem Venezuely Caracasem a Washingtonem.
Čtěte také
Zahraničně politická orientace Venezuely – přinejmenším od vítězství Huga Cháveze a zakladatele socialismu pro 21. století, který se pokoušeli budovat ve Venezuele přibližně posledních 25 let – byla taková, že měli dost špatné vztahy s Washingtonem.
V tom teď nastal ten největší rozdíl. Do Caracasu teď plynou fronty zástupců ropných společností ze Spojených států, jsou tam i různí zástupci administrativy Donalda Trumpa...
Čtěte také
Ale změnilo se velmi málo, nebo téměř vůbec nic. Po 3. lednu, kdy se z Venezuely podařilo vyzobnout Nicoláse Madura a jeho manželku, všechno ostatní zůstalo na svém místě.
Delcy Rodríguezová, pravá ruka Madurovy vlády v posledních mnoha letech, nedělá žádné kroky k demokratizaci, ale spíš k posílení své pozice a k mírnému přeznačkování bezpečnostních elit v zemi.
Nejlepším příkladem je ministr vnitra Diosdado Cabello, který měl nahradit Cháveze, až zemře, což se ale nestalo. Je to velmi vlivný muž a ten je stále na svém místě.
„Cukr a bič“
Ano, diskutovalo se o tom, že se Cabello vyfotil se zástupci americké administrativy, byl na místě s generály a tak dále, to bylo velice kritizováno. Vztah amerického ministra zahraničí Marka Rubia s Rodríguezovou je opravdu až kuriózní, protože si píšou různé drby, přání k narozeninám, selfie přes WhatsApp, ale Rubio údajně rozhoduje o financích, schvaluje, kdo má a nemá být ve vládě, mluví se o něm jako o místokráli… Čím drží Američané Rodríguezovou v šachu?
Já si myslím, že je to takový cukr a bič. Už 3. ledna měli Rubio s Delcy Rodríguezovou delší telefonát. Samozřejmě nemáme jeho přepis, ale v zásadě se zdá, že to poselství bylo: Buď budeš spolupracovat, anebo se připrav na další vojenskou a soudní americkou akci.
A Delcy Rodríguezová si vybrala první scénář.
Čtěte také
Tím, že Marko Rubio je schopen to s ní tak hezky hrát – třeba že si posílají po WhatsAppu drby ve španělštině – tak se vlastně podařilo vytvořit takový zvláštní hybridní režim.
O Venezuele nejde úplně uvažovat jako o suverénní zemi. Není to ale ani úplně jasný protektorát, ani loutkový režim. Není úplně přesně jasné, co to je, ale v každém případě je tam obrovská asymetrie.
Marko Rubio, aniž by se musel přesunout ze Spojených států amerických do Venezuely, od ledna tam nebyl, tak je přesto v reálném čase ten, kdo tahá za nitky a schvaluje Rodríguezové ty nejdůležitější věci i co může postnout na X.
Role Spojených států
Opoziční vůdkyni Maríi Corině Machadové odmítly americké úřady návrat do Venezuely i po zemětřesení, prý by hrozil politický převrat. Někde jsem četl, že si ji nechávají tak trochu v záloze jako náhradníka na lavičce, může to být možné?
Je pravda, že je krátce po fotbalovém šampionátu, takže náhradník na lavičce je dobrý příměr. Stávající venezuelský režim rozhodně nemá zájem o to, aby jim nějaká figura její velikosti a jejího renomé kazila stabilizaci poté, co byl odstraněn Maduro.
Čtěte také
Když se podíváme na to, co říkají Spojené státy americké, tak ty ji spíš nabádají k opatrnosti. Nezakazují Machadové se vrátit, ale říkají, že by to mohlo být kontraproduktivní, že by se měly nejprve udělat kroky, které budou vyjednávat přerod moci, spíše než nějakou náhlejší revoluční akci.
Obávají se, že právě María Corina Machadová by mohla být takovým spouštěčem nevole, toužení po svobodě, nikoliv jenom po politické a ekonomické stabilitě pod vedením chavistického režimu, který zůstává na svém místě.
Jak to všechno změnilo zemětřesení, teď nemyslím politické, ale skutečné? Spojené státy se snaží vypadat navenek jako zachránci, posílaly tam pomoc ve výši stovek milionů dolarů. Ale není to tak, že hlavně posilují kontrolu nad zemí?
Můžeme se na to dívat oběma perspektivami. Já bych jenom předeslala, že to zemětřesení bylo skutečně velmi ničivé s vysokým počtem obětí.
Čtěte také
Zaprvé se Venezuelci zase přesvědčili o tom, že jejich vláda a zejména vojsko se o ně skutečně vůbec nepostarají, že jsou asi tím posledním, co by je zajímalo. Viděli neschopnost akce a tak dále.
Vyslání americké pomoci – a dokonce asi téměř tisíce lidí, záchranářů, kteří tam působí – lze číst jako to, co jste nazval. Američané si mohou takto obšancovat zemi a nemluvit o tom tak, že jsou to okupační vojska. Ale zároveň jsou velice důležití v tuto chvíli, protože Venezuela skutečně potřebovala pomoc.
Do jaké míry to odkládá na delší časový horizont pokus o demokratické, svobodné volby v zemi, to je otázka. Sám Marco Rubio o tom takhle hovoří, že nejprve mu jde o stabilizaci. Přeznačkoval tu situaci na humanitární akci. A teprve potom, až bude čas, se pojďme zabývat svobodnými volbami.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
