Americká společnost je třeba i povrchní, ale nehrabou se tam v problémech, říká byznysmenka Souček

A dodává: „Řekla bych, že americká etika byznysu je větší, přitom Česko si prošlo opravdu velký kus cesty. Přece jen ale ještě na jejich úrovni nejsme – tím nechci v žádném případě říct, že v USA neexistují žádné kauzy. Ale určitě v menší míře než byly v minulosti tady.“

Čtěte také

Žije v Singapuru, její děti se učí čínsky. „Dopředu mě žene vnitřní touha,“ říká finanční analytička Sehnalová

Jiná je i americká mentalita, což vysvětluje na příkladu, jak se lidé zdraví při setkání.

„Americká mentalita je pozitivní, společnost je třeba i povrchní, ale nehrabou se tam v problémech. Když se zeptáte, jak se vám daří, tak každý řekne fajn nebo dobře. Kdežto tady většinou dostanete odpověď, že to stojí za…“

Když někdo v Česku odpoví, že se má dobře, tak vám pravděpodobně ostatní neuvěří, domnívá se byznysmenka Magdalena Souček.

Dělá nic a vše

Profesně je dnes auditorkou firmy Ernst & Young, což je mezinárodní síť poradenských společností. „Firma EY dělá poradenství daňové, právní nebo transakční, což tvoří víc než polovinu našich tržeb. Takže abych odpověděla, co dělám, tak často říkám, že nic a všechno.“ 

„Mou zodpovědností je reprezentovat firmu navenek, dodávat klientům firemní služby jako celek. To znamená, že spojuji všechna jednotlivá oddělení, která služby poskytují. Jsem zodpovědná i za chod firmy uvnitř. A samozřejmě mám i své klienty, protože ve firmě nepovažujeme za dobré, když je vedení úplně odděleno od klientské práce,“ doplňuje.

Velmi úspěšně mezi rodinou a prací

Magdalena Souček je dnes ženským vzorem pro mnoho mladých žen, které se chtějí vydat podobnou cestou.

Čtěte také

Nejsem ani dokonalá manažerka, ani maminka, ani manželka, přiznává šéfka Zásilkovny Kijonková

„Řekla bych, že vzory jsou vždy užitečné, ale že bych někoho sama inspirovala – to nevím. Podařilo se mi skloubit, myslím velmi úspěšně, rodinný život a práci, což možná může být samo o sobě inspirací pro ostatní ženy. Tedy že to jde.“

Přidává, že to ale nešlo samo – museli jí pomáhat. „Měla jsem jednu paní na hlídání dcerky na ráno a jednu na večer.“

Taky jen krátce po porodu letěla i s miminkem do Spojených států na konferenci. „Bylo jí jen šest týdnů,“ vzpomíná. „Já se v tu dobu stala mezinárodní partnerkou. Když jsem ji čekala, tak jsem to i dlouho tajila, že jsem těhotná, protože tenkrát to tak samozřejmé nebylo. Taky jsem se trochu bála, aby z toho nakonec nesešlo.“

Nakonec vše dobře dopadlo, ale v průběhu konference chodila kojit do hotelového pokoje. „Asi jsem byla docela odvážná, protože jsem v hotelu prostě řekla, že potřebuji nějakou dívku na hlídání dcery. Akorát jsem musela být v tom hotelu, kde se konference odehrávala, abych mohla odbíhat.“

Celý pořad Hovory najdete v audiozáznamu, ptal se David Šťáhlavský.