Američanům začíná vadit Obamova vášeň pro golf. Dvojitý agent hledal Usámu, ale chystal i útok na Bombaj
Kritika prezidenta Baracka Obamy v USA sílí – prý je nebezpečně odtržen od státních záležitostí a tráví až příliš mnoho hodin na greenu. Teroristický útok na indickou Bombaj před pěti lety přichystal americký dvojitý agent, jemuž CIA poskytovala krytí, protože pomáhal dopadnout bin Ládina. Belgie se dlouho dopředu chystá na nápor návštěvníků bojišť první světové války. Hledači pokladů z celého světa míří na Šalomounovy ostrovy, kde prý byl objeven vrak s japonským válečným lupem ve zlatě.
Američanům začíná vadit Obamova vášeň pro golf
„Když Barack Obama vyhrál souboj o Bílý dům, všeobecně byl považován za jednoho z nejinteligentnějších amerických prezidentů. Čekalo se, že nyní nasadí všechny své síly, aby bylo lidem lépe,“ píše na své placené webové stránce britský nedělník Sunday Times. Po pěti letech naopak Obamovi vyčítají, že řídí zemi bez zájmu a odtažitě, až se zdá, že jej jeho vlastní administrativa chvílemi nudí a přestává zajímat. A republikáni si přisazují s kritikou, že prezident tráví příliš mnoho času s golfovými holemi.
„Momentálně ho zajímají jenom pauzy ve vládnutí, které nadšeně věnuje golfu,“ říká republikánský volební stratég Rich Galen. Statistika je výmluvná – od nástupu do úřadu hrál Obama golf stosedmačtyřicetkrát. Naopak George Bush mladší, jehož levicoví oponenti pro jeho zálibu v golfu zesměšňovali, si našel čas jen čtyřiadvacetkrát. Po invazi do Iráku pak hry úplně zanechal, protože by mu v době války kazila image.
Obamovi zbývají ještě tři roky v úřadu, ale jeho podpora je rekordně nízká – v úřadu se líbí jen dvaačtyřiceti procentům respondentů, zatímco jednapadesát je ostře proti němu. Podle deníku New York Times například během jednání o případném útoku na Sýrii působil Obama netrpělivým až nezúčastněným dojmem. Příliš často si prohlížel svůj BlackBerry s poštou. Republikáni se toho s chutí chopili a vytvořili ironické video o „nejvyšším vládním přísedícím“, v němž namixovali Obamovy výroky z tiskových konferencí. V nich se opakovaně brání tím, že o problému nic nevěděl.
„Máme vládu, kterou řídí autopilot. Prezident by však měl převzít plnou odpovědnost za vlastní administrativu,“ říká šéf Unijního výboru Republikánské strany Reince Priebus. Kritici mimo jiné nevěří, že by Obama nic nevěděl o odposlouchávání Angely Merkelové a dalších 34 státníků. „Není myslitelné, že by během pěti let ani jednou nenarazil na nějaký konkrétní případ této praxe,“ říká Priebus. Národní bezpečnostní agentura podle něj připravuje například podklady pro telefonické hovory s jinými politiky. „Něco o odposlouchávání muselo vyjít najevo a Obama se na to logicky musel zeptat,“ dodává republikán. Od příchodu do Bílého domu Obama ztratil tři nejvěrnější poradce – Davida Axelroda, Roberta Gibbse a Davida Plouffea – kteří s ním velmi otevřeně hovořili o jeho chybách. Ti, co zůstali, jsou daleko uctivější.
Postupně také vyšlo najevo, že Obama si váží více mínění některých prominentních politických komentátorů, než svých vlastních poradců. „Prezident věnuje hodně času pročítání novin a pak zve žurnalisty do Bílého domu a rád s nimi debatuje. Někteří tomu uzpůsobili své psaní, aby si zvýšili šance, že budou pozváni,“ píší Sunday Times. Podle vlivného serveru Politico se Obama snaží zalíbit lidem, které považuje za inteligentní. „Nejvíce ze všeho si přeje, aby i oni uznávali jeho intelekt. Jde mu o to daleko více než o porážku opozice či efektivní vládnutí,“ míní server.
Prezident si je vědom také minusových bodů, které mu přináší jeho vášeň pro golf. Proto zakázal jakékoli fotografování na greenu a rovněž nezveřejňuje své výsledky. Nikdy také nehraje golf s politickými soupeři ani s byznysmeny. Vyráží si zahrát prakticky jedině s nižšími úředníky ze svého aparátu. „Přesto to s Obamovým golfem není nijak tragické,“ míní Sunday Times. Rozhodně nepřekoná Woodrowa Wilsona, který během své prezidentské funkce sehrál 1600 kol, ani Dwighta Eisenhowera s 800 koly či Billa Clintona se 400 koly. Golfu holdovalo 15 z posledních osmnácti prezidentů. Všechny kritika se však překvapivě sesypala na Obamovu hlavu. V jeho případě se golf přímo spojuje s neschopností energického vládnutí, což jej mediálně poškozuje.
Za pět let u moci Obama například neodvolal jediného ministra. Šéfka resortu zdravotnictví, která zpackala úvodní fáze zdravotnické reformy zvané „Obamacare“, vytrvala v úřadu prý jen proto, že sdílí s prezidentem zálibu v košíkové a podobně jako on pochází z Kansasu. A mluvčí Bílého domu Jay Carney stále častěji na tiskových konferencích odpovídá větou „Nejsem si vědom, že by si toho byl prezident vědom,“ píší závěrem Sunday Times.
I pět let po teroru v Bombaji Indie nepřestává vinit CIA
Když indičtí vyšetřovatelé zjistili, jakou roli sehrál v ničivém útoku na finanční metropoli indického subkontinentu David Headley, začaly mezi Dillí a Washingtonem létat ostrá slova. Indové jsou přesvědčeni, že Američané vědomě obětovali Bombaj, kde zahynulo během útoku islamistů 168 lidí a dalších asi 140 bylo zraněno. Headley byl bývalý drogový dealer, kterého však naverbovaly americké tajné služby a řídily jej plných 11 let. „Po celou tu dobu byl považován za prvotřídního spojence v boji proti terorismu,“ řekl britskému nedělníku Sunday Times jeho nadřízený z protiteroristického velitelství amerických tajných služeb.
Aby si Headley získal důvěru pákistánské teroristické organizace Laškare Tajjaba, napojené na Al Kajadu, nabídl provedení útoku na luxusní bombajské hotely a tamní židovské centrum. Sám také provedl průzkum terénu. V Bombaji byl sedmkrát, aby prozkoumal bezpečnostní slabiny a možnosti úderu na hotel Taj Mahal Palace. Desetičlennému vražednému komandu z Pákistánu poskytl zásoby, munici a také satelitní naváděcí zařízení GPS. Muži byli navíc nadopováni amfetaminy, takže vydrželi beze spánku tři dny, od 26. do 29. listopadu 2008.
Útok znamenal pro Indii obrovské trauma. Ještě horší však bylo, když indické tajné služby zjistily, jakou roli sehrál v ničivém útoku Headley. Bilaterální vztahy mezi nejmocnější a největší demokracií světa se octly na historickém minimu. Podle Dillí CIA povolila Headleymu provést akci, aby přesvědčil své islámské kontakty o své spolehlivosti a mohl se dostat blíže k bin Ládinovi.
Ústřední zpravodajská služba tato obvinění razantně odmítla s tím, že Dillí mnohokrát varovala. Během ostré výměny názorů také indickou stranu obvinila z neschopnosti. Dnes třiapadesátiletý Headley byl zatčen v Chicagu v roce 2009. Letos v lednu stanul před soudem ve Washingtonu, a ačkoli žaloba žádala trest smrti, nakonec vyfasoval „jen“ pětatřicet let, prý za „výjimečnou spolupráci“ se soudem. „Pravý rozsah jeho spolupráce však nebude asi nikdy znám,“ míní Sunday Timesy. Během přelíčení každopádně vyšla najevo šokující fakta o jeho džihádistickém působení. Také se zjistilo, že s americkými tajnými službami pracoval déle než zmiňovaných 11 let.
Jeho rodinné poměry mu totiž umožňovaly nerušeně cestovat mezi Spojenými státy, Pákistánem a Indií. „Byl to ideální krtek,“ píše nedělník. Když totiž přišel na svět v roce 1960 ve Washingtonu, jmenoval se Dauud Saleem Gilani. Jeho matkou byla Serrill Hedaleyová, a otcem Syed Gilani, diplomat z Láhauru. Během roku se rodina přesunula zpět do Pákistánu, kde byl Headley vychován jako striktní muslim. Po rozvodu se Serrill vrátila do Philadelphie a otevřela si tam bar.
Headley, tehdy ještě Gilani, se přestěhoval do New Yorku, kde provozoval videopůjčovnu. Ta ale fungovala jako zástěrka obchodu s narkotiky. V roce 1984 touto cestou propašoval z Pákistánu do USA půl kilo heroinu. O čtyři roky později jej němečtí celníci dopadli na frankfurtském letišti se dvěma kilogramy heroinu. Gilani promptně udal všechny komplice.
Ti dostali tresty od osmi do deseti let, zatímco z osmadvacetiletého muže se stal placený informátor, který měl infiltrovat pákistánské drogové gangy. V roce 1997 byl znovu zadržen, a znovu se pokusil nabídnout výměnou za svobodu nadstandardní protislužby – slíbil, že pronikne mezi islamistické radikály, kteří začali znepokojovat FBI i CIA. Dostal tudíž jen patnáctiměsíční trest v lehčím vězení Fort Dix v New Jersey, ale na svobodu vyšel už za devět měsíců. V roce 1999 se vrátil do Pákistánu. Letenku mu už platila CIA.
Do roku 2006 získal přístup k samotnému vedení Laškare Tajjaba. Jemu navrhl plán útoku na Bombaj. Zároveň si změnil jméno na David Headley a zažádal si o nový americký pas. S tím pak bez problémů cestoval do Indie na průzkum místa úderu. Během působení mezi špičkami Laškare Tajjaba se mu podařilo po centimetrech blížit k Al Kajdě. Zřejmě byl nakonec jediným člověkem s americkým pasem, který se dostal do bin Ládinovy blízkosti. Měsíc před bombajským útokem ještě navštívil s americkým pasem dánskou Kodaň, kde sondoval možnost útoku na redakci deníku Jyllands-Posten. Ten způsobil v muslimském pozdvižení uveřejněním karikatur proroka Mohameda.
Přesto se plán útoku na Bombaj téměř nezdařil, a to kvůli Headleyovu neuspořádanému osobnímu životu. Do roku 2008 byl trojnásobně ženatý, aniž by to jeho manželky tušily. Jedna žila v New Yorku, druhé dvě v Pákistánu. Americká manželka jej však udala americkým úřadům poté, co doma nepokrytě vychvaloval útoky z 11. září 2001. Nedlouho před bombajským útokem jej chtěl nahlásit také jeho bratranec, když zjistil, že Headley dal svému synovi po narození jméno Usáma a běžně o něm mluvil jako o „malém teroristovi“. V letech 2007 a 2008 jeho druhá manželka, Faiza Útalhová dvakrát zkusila kontaktovat americkou ambasádu v Islámábádu. Byla si jista, že její muž chystá útok na Indii.
„Řekla jsem jim, že buď je sám terorista, nebo pro ně aspoň pracuje. Odpověděli mi velmi stručně, ať vypadnu,“ vzpomíná bývalá manželka. V roce 2006 americké tajné služby skutečně varovaly Indii, že Laškare Tajjaba se chystá vražedné komando na útok z moře na pevninu. Indům pak Američané předali pětadvacet stále podrobnějších memorand, z nichž jedno označovalo za hlavní cíl Bombaj a uvádělo, že hotel Taj bude na ráně jako první. Indičtí zpravodajci si však stěžují, že jim Američané nikdy nenaznačili, že jde o zprávy z důvěryhodného zdroje.
Klec sklapla v říjnu 2009 na O´Hareově letišti v Chicagu. Headley byl zatčen, když se pokoušel uprchnout do Pákistánu. „To jej však zachránilo před jistou smrtí, protože Američané jej nikdy nevydají do Indie, ačkoli ta o to mnohokrát žádala,“ končí Sunday Times.
Belgie se chystá na obrovský příliv turistů k 100. výročí první světové války
Na dnešní den připadá 95. výročí konce první světové války, za necelý rok však přijde ještě kulatější, sté výročí jejího vypuknutí. Server BBC se ptá, zda je Belgie připravena na obrovský zájem turistů a potomků veteránů. „Do Belgie v příštích čtyřech letech podle odhadů přijede jen kvůli výročí milion turistů. Je otázkou, zda Flandry zvládnou takový nápor,“ píše BBC. Podle Flanderské centrály cestovního ruchu však vyhlídky nejsou špatné – belgická vláda investovala do infrastruktury a organizace blížícího se výročí padesát milionů eur.
Všeobecně se má za to, že návštěva bývalých bojišť bude velkým magnetem – průměrně navštíví flanderská pole ročně 350 tisíc lidí, ale toto číslo se příští rok zvýší v řádu stovek tisíců. Nejčastějšími návštěvníky jsou Britové, Irové, Belgičané a Nizozemci, ale přibývá turistů ze Spojených států, Kanady, Austrálie, Nového Zélandu a Jihoafrické republiky. Jejich předkové zde totiž bojovali v řadách britské imperiální armády. Mnozí tak logicky přijíždějí, aby vyhledali místo posledního odpočinku praděda či dědečka, jiné však přitahuje samotná historie války.
Výročí nastartovalo v regionu velký stavební boom – vyrostly nové hotely, muzea rozšiřují expozice, nabídka cestovních kanceláří chystá tematické zájezdy na bojiště a radnice rozšiřují parkoviště u největších a nejznámějších vojenských hřbitovů. Bývalá učitelka Carine Declercqová přiznává, že teprve výročí umožnilo jí a jejímu manželovi Stefanovi, aby si splnili celoživotní sen a otevřeli v Yprách hotel. Přišel je na 800 tisíc eur. „Začínat nový byznys je pokaždé riziko, a tak jsme vsadili na očekávaný příliv turistů v letech 2014 až 2018,“ říká podnikatelka. „Nejprve jsme chtěli všechno dělat sami, ale nedalo se to stihnout. Tak jsme už v roce 2010 zažádali o velký úvěr a najali si firmu. Otevřeme ještě letos v prosinci,“ dodává žena.
Podle BBC však snaha přilákat turisty nedopadá automaticky dobře. „Dělá se mi zle, když vidím, jak Belgičané zneužívají symbol rudého máku, který v těchto dnech nosí v Británii všichni patrioti na památku padlých,“ řekl BBC anglický turista, který si nepřál být jmenován. Rudé máčky, symbolizující pole zalitá krví, jsou dnes k vidění na čokoládách, ginu i deštnících. Zakoupit lze i čokoládové bajonety a britské či německé helmy, což už je dost daleko za hranicí dobrého vkusu. Belgický komisař pro válečné výročí Paul Breyne doufá, že oslavy a vzpomínky přesto vyzní celkově důstojně a přiměřeně. „Po sto letech už nemluvíme o tom, kdo byl vítěz a kdo poražený. Rozlišovat mezi námi a našimi nepřáteli se prostě nehodí. Chceme uspořádat důstojnou tryznu všem obětem první světové války,“ říká vládní pověřenec.
Šalomounovy ostrovy ničí honba za japonským zlatým pokladem
V Jižním Pacifiku vypukla nefalšovaná zlatá horečka – nedávno se totiž začaly šířit zprávy, že se podařilo nalézt potopenou loď se zlatem, které Japonsko naloupilo během okupace Tichomoří. Většina válečného lupu nebyla nikdy objevena. Hodnota v dnešní měně by v přepočtu překročila pětadvacet miliard korun. Poklad tvořený dvanáctikilogramovými zlatými cihlami nyní podle deníku Times objevil obyčejný ostrovan, jemuž prý lokalitu prozradil na smrtelném loži jeho otec.
„Z celého pokladu se podařilo vyzvednout jen dvě zlaté cihly. Zbytek je stále na mořském dně,“ říká novinář a bývalý poslanec ostrovního státu Alfred Sasako, který je prý v kontaktu s objevitelem vraku. K objevu podle něj došlo letos v březnu. Umírající, který prozradil údajně synovi lokalitu, byl kuchařem na japonské válečné lodi a sám mapku zhotovil. Sasako tvrdí, že muž pátral několik měsíců, ale na hladinu se mu podařilo vyzvednout jen dvě cihly. „Potřebuje pomoc. Vládě nabízí plnou polovinu zisku,“ tvrdí Sasako. Jednání však zkrachovala a muž se pro jistotu raději ukrývá. Proslýchá se, že jej hledají různé gangy.
Mluvčí vlády Šalomounových ostrovů odmítl kauzu komentovat, ale zdroj z tamní centrální banky prozradil, že úřady berou informaci vážně. Prý již vznikl investiční plán na distribuci nenadálého bohatství. Mezitím se ovšem na ostrovy vydala celá flotila hledačů pokladů. Mnozí jsou ozbrojeni a disponují moderními, dálkově ovládanými miniponorkami. „Jsou zde místní gangy, ale i Američané a Číňané,“ říká Sasako. Mezi pátrači je prý mimo jiné Paul Allen, miliardář z Microsoftu, jehož jachta Octopus byla u ostrovů spatřena v červnu. Allen se zabývá dějinami druhé světové války a má na palubě třinácté největší jachty na zeměkouli k dispozici dvě helikoptéry a dvě miniponorky. Jeho mluvčí potvrdil, že se loď plaví v oblasti Šalomounových ostrovů, ale tvrdil, že je to kvůli vědeckému výzkumu.
Potopený poklad podle námořních historiků shromáždil generál Tomojuki Jamašita, který vedl invazi do Britské Malajsie a Singapuru. Později byl poražen v Pacifiku a v únoru 1946 popraven oběšením za zločiny proti lidskosti, které spáchaly jeho jednotky ve filipínské Manile. O Jamašitovi se tvrdilo, že raboval zlato a starověké artefakty především z chrámů. Údajně získal několik Buddhových soch z ryzího zlata. Bohatství bylo určeno pro poválečnou rekonstrukci Japonska.
Poklad byl prý přechováván na Filipínách, ale během poslední fáze války v Tichomoří se jej Japonci pokusili dostat domů. Jamašita se vzdal v den kapitulace císařského Japonska 2. září 1945. Legenda o jeho zlatě však pokračovala i po jeho smrti. O hledání pokladu vzniklo několik knih, a každou chvíli je někdo objevoval. Loni v říjnu se prý podařilo nalézt na Papui-Nové Guineji deset tun zlata. Nikdo jej však neviděl, pouze domorodci tvrdí, že viděli policisty odvážet zlato v noci na loď, kotvící při pobřeží.
Britský expert na válku v Tichomoří, především na bitvu o Guadalcanal, John Innes však o existenci Jamašitova zlata pochybuje. „Zlatokopové jsou většinou nezaměstnaní mladíci, kteří působí zdejším ostrovům obrovské škody. Ničí staré japonské chrámy i svatyně. Ignorují fakta, ale ta jsou tváří v tvář magické vidině tajemství bezmocná,“ řekl Innes Timesům.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
