Alexandr Tolčinský: Běloruský prezident účast na summitu EU – Východní partnerství oželel

Mělo Lukašenkovo Bělorusko ale vůbec někdy zájem se s Evropskou unií sbližovat, nebo jisté lavírování ve vztahu k ní bylo nástrojem v často kolísajících vztazích s Ruskem?

Jedním z důvodů může být fakt, že druhá možnost je blíž pravdě. Noviny Sovětské Bělorusko, které jsou prostředníkem sdělování názorů prezidenta, nedávno zveřejnily článek pod titulkem „Delikátní hra“. Vyplývá z něj mimo jiné, že se běloruské úřady v podstatě obávají například zrušení víz do zemí EU.

Na nedávnou nabídku polského velvyslance v Minsku na takovou možnost, která by Bělorusům otevřela dveře nejen Polska, ale celého schengenského prostoru, reagoval autor zmíněného článku slovy, že by to mohl být další pokus destabilizovat Bělorusko. Unie by tak prý chtěla dobře vypadat v očích běloruských občanů, kteří by pak byli verbováni jako agenti. A ti by se nakonec pokusili, možná i pod vlivem toho co viděli v Evropě, provést v Bělorusku státní převrat.

Běloruský politolog Pavel Usov, kterého oslovil polský deník Rzeczpospolita, tvrdí: „Úplné zrušení víz by poškodilo státní propagandu, která tvrdí, že je situace v Bělorusku lepší než v Evropské unii. A tak raději praktikuje politiku izolace jako její sovětští předchůdci.

I když poslední politologický výzkum, který provedla Kancelář pro věc demokracie v Bělorusku tvrdí, že je pro proevropský vývoj země na 70 procent dotázaných, je stejně pozdě. Bělorusko je již členem celní unie s Ruskem a Kazachstánem, která má být rozšířena na Moskvou vedenou Euroasijskou unii, která by postupně zahrnovala co možná nejvíce postsovětských států. Nyní se ve Vilniusu mají parafovat asociační dohody mezi Evropskou unií a Moldavskem a Gruzií. Země se tak dostanou ve vztazích s EU na úroveň Ukrajiny, která také v Bruselu parafovala, ale jak víme, nakonec pod ruským tlakem nepodepsala. Parafování zkrátka ještě není podpis. Moskva se může pokusit zhatit sbližování i těchto zemí s Evropskou unií. A ta by už konečně měla přestat podceňovat vliv Ruska v postsovětské oblasti.