Alexandr Mitrofanov: Rusové smutně vtipkují, že nemají dost Arménů

4. květen 2018

Ze sovětských dob si pamatuji oblíbený vtip: „Rádia Jerevan se ptají: U nás je socialismus, ve Švédsku je také socialismus. Ale ten rozdíl! Proč tomu tak je? - Rádio Jerevan odpovídá: Protože nemáme tolik Švédů.“

V těchto dnech se v Moskvě lidé, se zraky upřenými k Jerevanu, baví smutným vtipem: „Proč není u nás možná sametová revoluce jako v Arménii? - Protože nemáme tolik Arménů.“

Nejnovější vývoj v Arménii zasazuje ránu ruské zahraniční politice

02854510.jpeg

Arménie zažila rušný týden. Řada mohutných demonstrací, kterých se zúčastnilo až 100 tisíc lidí, nakonec přiměla k odstoupení premiéra Serže Sargsjana. Arméni svým úspěšným protestům říkají podle československého vzoru „sametová revoluce“. A server německé stanice Deutsche Welle je přesvědčený, že Sargsjanova demise je ranou pro ruskou zahraniční politiku.

Arménie těchto dnů ukazuje unikátní průběh celospolečenské angažovanosti bez násilí. Nejjednodušší odpověď na otázku, proč tomu tak je, zní: Protože jde o Armény.

V roce 301 našeho letopočtu se Arménie stala první zemí na světě, která přijala křesťanství za státní náboženství. Tento národ, který má dnes tři ze čtyř hranic s islámskými zeměmi a v genetické paměti má strašnou genocidu spáchanou Tureckem, se vyznačuje mimořádnou soudržností.

Libor Dvořák: Arménský premiér Serž Sargsjan odstoupil

Demonstrace v arménském Jerevanu

Napětí v Arménii, které se už jedenáctý den neustále stupňuje, dostoupilo vrcholu včera, kdy se v jerevanských ulicích mělo sejít až 160 tisíc demonstrantů.

Arménů je po světě rozeseto dvakrát víc než je v samotné Arménii. Jak dosvědčují všichni, kdo tuto téměř třímiliónovou zemi navštívili, znají se zde lidé buď přímo, nebo je možné se na pověst jednotlivce doptat přes krátký řetězec příbuzných či známých.

Arméni prošli krvavými srážkami a ztrátami na životech členů své komunity poměrně nedávno, v minulých dvaceti letech. Současné události začaly protesty proti již bývalému premiérovi Serži Sargsjanovi, který po deseti letech prezidentství nechal změnit ústavu s tím, že moc přejde k předsedovi vlády. Pak se jím, v rozporu s učiněným slibem, nechal zvolit.

Co by se dnes v Arménii stát nemohlo

Lidové hnutí je prodchnuto snahou změnit poměry sametově. Jako v Československu v roce 1989, řekl už na začátku současný kandidát na premiéra a lídr protestů Nikol Pašinjan.

Arméni se vyznačují mimořádnou soudržností

Rusové, které lze poslouchat v denním chatovém kontaktu s Armény, a kteří arménské ovzduší doslova hltají jako povzbuzení v jejich na první pohled bezvýchodné situaci tuhé samovlády, jedním dechem dodávají, že v jejich zemi je něco takového nepředstavitelné. Proč? Nad tím se zamýšlejí publicisté Ilja Milštejn a Konstantin Eggert.

Milštejn píše:

„Problém je v tom, že obyvatelstvo Ruska tvořené mnoha národy zatím není většinově unaveno vlastenectvím zvláštního druhu, které je založeno na lžích a okrádání. Kdy tedy bude doopravdy unaveno? Bůh ví.“

Podle Eggerta Rusko je, na rozdíl od Arménie, mnohonárodnostní a mnohokonfesionální stát. Navíc je v očích takového řidiče z uralského Čeljabinsku moskevský hipster či designer z Petrohradu, který jezdí na nejnovějším modelu BMW, téměř cizinec.

Eggert píše, že současné Rusko sjednocuje pouze ruština, celostátní propagandistická televize plus imperiální nostalgie většiny obyvatelstva:

„V Rusku, s jeho tragickými dějinami, se lidé bojí vystupovat proti vládnoucí moci.“

Alexandr Mitrofanov

K této tezi právě přišla ilustrace. Alexej Navalnyj, i s odvoláním na arménský příklad, vyzval lidi, aby zítra pod heslem Není náš car! šli protestovat proti Putinově inauguraci. Kreml odpověděl masovým zatýkáním Navalného spolupracovníků v regionech. V Arménii by se to dnes stát už nemohlo.

Autor je komentátorem deníku Právo

autoři: ami , Alexandr Mitrofanov
Spustit audio