Alexandr Mitrofanov: První měsíc na Hradě: svéhlavost

Zemanovi voliči i jeho odpůrci byli obeznámeni se záměrem kandidáta jít vlastní cestou. Byl zároveň jednou z nejlépe prozkoumaných a široké veřejnosti známých politických postav v České republice.

Vědělo se, že od něj nelze čekat úctu k politickým soupeřům ani lpění na slušnosti, natož pravdivost za každých okolností, a to i kdyby mu tato ušlechtilá vlastnost měla ublížit. Proto metody, které použil před druhým kolem volby, nemohly nikoho, až na lidi, kteří si ho kvůli mládí nemohli pamatovat, vůbec překvapit.

Ba co více. Tento typ politika a tento typ politického chování plně vyhověl jeho příznivcům a voličům. První Zemanovy kroky v úřadu, při nichž se opíral o snění značné části veřejnosti o autoritativním prezidentovi, který ve svůj mocenský prospěch nabourá dosavadní zvyklosti, přinesly nové stoupence změny systému směrem k prezidentskému.

Průzkum Centra pro výzkum veřejného mínění ze začátku dubna sice ukázal, že v české veřejnosti je nejsilněji zastoupen názor, že stávající pravomoci prezidenta republiky mají být zachovány. Vyslovilo se tak 45 procent dotázaných.

Jenže ve srovnání s minulým rokem podíl lidí s tímto názorem klesl o 8 procentních bodů. Naproti tomu podíl lidí vyslovujících se pro rozšíření prezidentských pravomocí o 12 procentních bodů narostl a dosáhl zhruba jedné třetiny populace, přesně 32 procent.

Zemanovy přímé či mírně zakamuflované útoky na zemřelého Václava Havla, na část sociálních demokratů, na média a především na ministra zahraničí, kterého označil za amatéra a jemuž hodlá ztížit přednostní právo jmenovat velvyslance, jsou v naprostém souladu s očekáváními a přáním jeho voličů. Chce být silný, pokud možno nejsilnější politik na naší scéně. Potud hraje podle not, které oznámil předem.

Nádavkem však dobrovolně slíbil, že dodrží dvě ctnosti. Za prvé že bude ve všem dávat přednost profesionálům. Jmenování nejbližšího okolí na Pražském hradě však toto měřítko s jedinou výjimkou nesnese. Kromě Hynka Kmoníčka, který je kariérním a velmi zkušeným diplomatem, zbytek míst obsadili lidé, jejichž hlavní zásluhou je příslušnost ke Straně práv občanů nesoucí přídavek zemanovci. Záměr poskytnout Livii Klausové velvyslanecké místo v Bratislavě je opakem profesionálního postupu a zavání odměnou za pomoc v kampani.

Druhým slibem byla schopnost stát se prezidentem všech. Následovaly ovšem přímé projevy přízně a přání dominance levicových stran a kritika pravice. Stejně jako válka vyhlášená médiím to tento slib staví na hlavu a znehodnocuje.

Celkově lze říci, že první měsíc nového prezidenta nijak nepřekvapil. Svéhlavost čekali všichni. Jedni s odporem, druzí s nadšením. A svéhlavost přišla.

Autor je komentátorem deníku Právo.