Alexandr Mitrofanov: Pověsíme si na Česko ceduli Demokracii vstup zakázán?

30. červen 2017
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Alexandr Mitrofanov

Šéfredaktor Respektu Erik Tabery mi před několika dny připomněl debatu, na které jsme byli panelisty: „Tehdy jsme přítomné šokovali, že svět se brzy přestane dělit na levici a pravici a bude to střet o otevřenost demokracie.“ Také si to vybavuji.

Tehdy ještě vládly tradiční politické strany, ale už proběhla epizoda s Věcmi veřejnými a na obzoru se rýsoval Andrej Babiš. Také si vzpomínám, že moje tehdejší veřejné přiznání, že z něj mám obavy největší, šokovalo přítomné ještě více.

Pobavila poznámka v následné debatě mimo pódium: „Vždyť je to Slovák!“ V zemi, která měla nad sebou dlouhá léta Gustáva Husáka a až na závěr s tím byla většinově srozuměna, to vyznělo bizarně.

Dnes už žijeme v době, kdy představa, že se spojí demokraté levicového, pravicového i středového smýšlení a najdou společnou řeč, protože mají společného nepřítele, nešokuje. A pokud ano, pak jenom lidi, kteří nechtějí vědět, co se kolem nich děje, anebo ty, kteří to vědí dobře a koukají z toho vytřískat vlastní výhodu.

Zaujala mě věta v nedávném článku autenticky levicového (tak jako je Erik Tabery autenticky pravicový) publicisty Jakuba Patočky. Patočka se přednostně věnoval úloze ČSSD v probíhající chaotizaci českého politického prostoru, kterou doprovází vymývání hodnot právě sociální demokracie.

 Nové hlavní líčení v případu expředsedy poslanců Věcí veřejných (VV) Víta Bárty, kterého žalobci viní z podplácení, a nezařazeného poslance Jaroslava Škárky (dříve také VV), jenž čelí obvinění z přijetí úplatku, Kateřina Klasnová

Demokratická levice, pravice a střed

Předtím ovšem stručně zhodnotil celkový stav politiky a jak ho znám, následující slova napsal se skřípěním zubů, ale s pokorou vůči snaze pravdivě líčit své myšlenky a pocity:

„S výjimkou – a je věru bolestné to takto napsat – Kalouskovy TOP 09, která se ve Sněmovně chovala jako poslední výspa evropského myšlení a demokratických zásad, se všechny strany na demolici české občanské demokracie podílely vcelku podobnou měrou.“

Ani v nejmenším si nemyslím, že dlouholetá bojovná nesnášenlivost, kterou projevuje Patočka vůči Taberymu a Respektu jako takovému, a zpětná vazba potlačené otrávenosti někam zmizí. Jsou doopravdy na dvou různých pólech.

Ale chce to jednu důležitou poznámku. Jsou na různých pólech demokratické společnosti, kde existuje, ba bují výměna názorů jakkoli vášnivá, ale nikdy nezpochybňující základy. Tedy že v této zemi je otevřená demokracie.

Andrej Babiš

Proti nim, ale nejen proti nim, ale proti každému občanovi této země, který preferuje život v otevřených svobodných poměrech, stojí člověk, který na poznámku novináře, že konkurence, svobodná soutěž a rovné příležitosti jsou základem demokracie, vyřkl své krédo: „Ale proč? Aby to bylo v rozkladu? Aby se to totálně rozvrátilo. Proč?“

Podle průzkumů veřejného mínění stanovisko tohoto člověka jménem Andrej Babiš podporuje tak velké množství občanů, že by mu to pomohlo vyhrát v říjnu sněmovní volby. Není zas ale tak velké, aby mohl řídit tuto republiku sám. Už ne jako republiku, leč jako svou firmu.

Demokratická levice, demokratická pravice a demokratický střed se v budoucnu můžou zase svářit dle libosti. Nezávisle na odstínech však dnes cítí, že se na Česko může pověsit cedule Demokracii vstup zakázán.

Autor je komentátorem deníku Právo

Spustit audio