Alexandr Mitrofanov: Pomůže politikům speciální vysoká škola?

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Poslanecká sněmovna 12.2.2014, Marcel Chládek (vlevo) a Jiří Dienstbier

Možná jste si také všimli, že se u nás rozmáhá posuzování politického dění v rovině sportovních reportáží. Tolikrát jsme v minulých týdnech slyšeli dotazy na různé experty: kdo vede, Sobotka nebo Hašek? Po první třetině je jasné, že Zeman přehrál Sobotku, ale chceme přesně vědět, jaké je momentálně skóre? A jaký výsledek bude na konci zápasu? I Ota Černý se svým klasickým A co na to občan? zpětně vypadá ve světle této sportovně laděné horečky jako matador politické novinařiny.

Dnes ráno připravili poslanci pro zájemce o tento styl vnímání politiky hotové hody. Část Poslanecké sněmovny se verbálně a pak hlasováním na dálku utkala s prezidentem republiky. A vyhrála! Dokonce i skóre bylo k dispozici. Prezident prohrál 27:91.

Šlo o to, zda se podaří ministru školství Marcelu Chládkovi protlačit Sněmovnou novelu vysokoškolského zákona. A v té novele jeden klíčový bod. Měnil by se úzus jmenování vysokoškolských profesorů. Nově by je jmenoval předseda Senátu. Protože prezident, který je jmenuje podle platného zákona, se urazil a jmenovat je nechce.

Tedy od okamžiku, kdy se mu nelíbil kandidát Martin C. Putna. Jenže tuto prezidentovu nechuť kromě nejbližších spolupracovníků, jeho tehdejších příznivců a možná také psa Darceyho nechtěl nikdo relevantní sdílet. Především to byla akademická obec, která Miloši Zemanovi vzkázala, že chování rozmazleného děcka v této věci nepodpoří.

Takže dnes šlo o to, kdo s koho. Zemana podrobil drtivé kritice nejen Karel Schwarzenberg či Miroslav Kalousek nebo Jiří Pospíšil, ale dokonce Miroslav Grebeníček. Z Malé Strany na Hrad letělo poselství: Tu máš, ty sebestředný malý vyděrači!

A co občan? Občan se buď kibicovsky kouká na závody politiků, kdo komu víc naplive do tváře, anebo truchlí nad jejich úrovní, přičemž chápe, že politici pouze zrcadlí úroveň voličů. A možná také přemýšlivějšího občana napadne, zda by nešlo aspoň tu úroveň politiků nějak zvýšit.

Co by to ale mohlo znamenat? Podle mě není k zahození myšlenka vysoké školy, která by nikoli přímo politiky, ale v každém případě pracovníky nejvyšších pater státní správy připravovala tak, že jim vštípí základní pravidla chování v této profesi, která je, v rozporu s vnímáním mnoha spoluobčanů, pro stát mimořádně potřebná.

Nedělám si iluze, že ve společnosti, kde se málem každý třetí nebo druhý honosí tím, že zásadně nedodržuje pravidla silničního provozu, bude v krátké době vypěstováno vědomí, že se přinejmenším ve sféře politické musí aktéři bezpodmínečně chovat podle zákonů, pravidel a zvyklostí. A že jednoho dne nezvolí nějací budoucí občané nějakého budoucího Zemana, který je jim milý právě tím, že kašle na slušné chování a nějaká idiotská pravidla stejně jako oni. Ale aspoň mysl si můžu nechat volně plynout.

Kdo bude oponovat, že zde nechce novou Vysokou školu politickou, se může podívat namátkou do Francie či Polska a přesvědčit se, že o relikt starých časů v tomto případě nejde.

Autor je komentátorem deníku Právo.