Alexandr Mitrofanov: Pokrevní bratři s odlišnou volbou

Nepřekvapila by ani debata, jaké bylo skóre zápasu mezi Zemanem a Putnou. Diskutéři by se rvali o každý bod pro svého favorita. Pak by si, kvůli neschopnosti se dohodnout, kdo je vítěz, virtuálně dali přes ústa a přešli by k jiným kratochvílím.

Střetly se totiž dvě tak výrazné postavy, že je možná záměna podstaty konfliktu za banální, leč nadmíru poutavou srážku mezi buranským intelektuálem, který položil svůj kdysi bystrý mozek na oltář alkoholu, a výstředním vzdělancem, který řeší svůj vztah k mrzkým věcem světa tím, že jim, obrazně řečeno, strká pod nos vztyčený prostředníček.

Jde však o něco hlubšího. Proti sobě nestojí jen dva sebestřední, aktivní a dominantní chlapi, kteří se neshodli na tom, kdo z nich je větší alfa samec. Narazily na sebe dva světy, které existují vedle sebe v naší společnosti. Zeman a Putna jsou pozoruhodní právě tím, že jeden ani druhý bez přímého spojení s jedním z těchto světů nedokážou plnohodnotně žít.

Tyto hadičky, kterými do nich proudí energie jejich světů, potřebují shodně proto, že oba nejsou běžnými členy lidské pospolitosti. Oba museli překonat vědomí své výjimečnosti. Dav nemá rád odlišné jedince, pokud mu nepřinášejí zisk tady a teď. Dav zároveň odlišné jedince potřebuje, protože sám není schopen vymyslet, kam se bude ubírat, tudíž chce být veden.

Člověk, který v raném věku o sobě zjistí, že je jiný než většina ostatních, má na výběr v podstatě jen ze dvou možností. První cestou může být lež a podvod. Bude kamuflovat svou zášť vůči všem těm neschopným kolem a bude se snažit stanout v čele nejfrustrovanějších, aby zničil ty, kteří jeho manévry prokouknou. Výjimeční jedinci, kteří učiní podobnou volbu, hledají utišení své bolesti způsobené pocitem odcizení v tom, že získají moc a budou se ukájet přikazováním, trestáním a ponižováním ostatních.

Příkladů je sdostatek. V čase nejbližší je ten, kdy výjimečně chytrý chlapec Soso mučený věčně ožralým otcem a vysmívaný kvůli chudobě a později kvůli malé vzdělanosti léta hraje roli milého neotesaného pracanta a pak se konečně stane diktátorem Josefem Stalinem, který nevynechá jediného z lidí, kteří mu kdysi zkřížili cestu a které uchovává ve své mimořádné paměti.

Druhá cesta je nepředstírat. Jít s kůží na trh. I tady je riziko, že takový jedinec bude pro svou neobvyklost vysmíván, ba dokonce nenáviděn. Má ale rozkoš svobody, kterou jeho pokrevní bratr, který si vybral lež, úskoky a lákadla moci, z definice postrádá. Nepředstírající člověk totiž žije v pravdě. Lze-li mluvit o štěstí, je šťastný na rozdíl od zaživa hnijícího soupeře, byť ten dokáže čerpat z divoké energie davu.

Chcete-li, jména si dosaďte sami.

Autor je komentátorem deníku Právo