Alexander Tolčinský: „Grónský“ model na Ukrajině?
V neděli zvolený ukrajinský prezident Petro Porošenko konstatoval, že na východě Ukrajiny panuje válečný stav. Zdůraznil zároveň, že navzdory obětem na životech, které v Doněcku dosáhly podle nepotvrzených zpráv desítek lidí, bude operace ukrajinských vojenských a policejních sil proti vzbouřencům pokračovat.
Pokud si chce Porošenko udržet autoritu jako hlava celistvé Ukrajiny, nic jiného mu nezbývá. Otázkou je, zda jsou síly věrné vládě v Kyjevě v separatistických regionech schopny znovu nastolit svou moc. Třeba i za pomoci sil tamních oligarchů.
Ruská podpora separatistické Novoruské republice se oficiálně pohybuje na úrovni slovních výzev kyjevské vládě k zastavení operací proti separatistům, která je podle ruského ministra zahraničí Lavrova pokusem o rozdmýchání bratrovražedné války. Z jejího rozpoutání viní západní politiky, kteří podle něj nechtějí využít Ukrajinu jako spojovací článek v euroatlantickém prostoru, ale jako politické „rozvodí“. Nikdo z těch, kdo tuto politiku prosazoval, se prý osudem Ukrajiny nezneklidňoval.
Osudem občanů Ukrajiny se ale ve skutečnosti nezabývalo ani Rusko, které chtělo po měsíce jen zabránit tomu, aby se téměř 50milionová země stala sférou vlivu Evropské unie, potažmo NATO. A to se Moskvě podařilo, byť nedosáhla toho, aby se Ukrajina stala členskou zemí Ruskem vedené celní unie.
Po měsících konfliktu na Ukrajině už málokdo vzpomíná na skutečnost, že oleje do ohně přiléval postupně tamní dnes již svržený prezident Janukovyč, který se po letech námluv s Evropskou unií loni v listopadu rozhodl sbližovat se s Ruskem.
Tyto problémy jsou nyní ve stínu zpráv o bojích se separatisty v Doněcku. Jejich pozice je spíše chabá. Jimi vyhlášené separatistické útvary jsou neživotaschopné bez dotování z Ruska.
Právě tam se objevil návrh řešení a rozdělení sfér vlivu na Ukrajině. Pracovně ho lze nazvat grónským modelem. Grónsko je formálně stále součástí Dánska, členské země Evropské unie. V roce 1972 se spolu s ním stalo členem Evropského společenství, předchůdce současné osmadvacítky. Nicméně o sedm let později byla v Grónsku zavedena samospráva a v následném národním referendu se občané vyslovili pro odchod z ES, který právně vstoupil v platnost roku 1985.
Rusko si představuje fakticky rozdělení Ukrajiny. Separatistické oblasti by se mohly stát součástí sféry vlivu Moskvy a být nakonec i v celní unii. A zbytek země by se sbližoval s Evropskou unií, s níž by se mohl nakonec i asociovat.
Je to v tuto chvíli, přiznejme si, odvážná myšlenka, ale připomeňme, kolik navenek těžko myslitelných plánů se objevovalo během rozpadu Jugoslávie. Příklad? Že by Kosovo mohlo fungovat v rámci Srbska po vzoru Hongkongu v Číně. Tedy stručně řečeno: dva systémy, jedna země.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
