Alchymie mezi Indem a Gangou

23. září 2010

"Zlato, které je zrozeno z ohně, nesmrtelné, jímž obdařili smrtelné. Ten, kdo to zná, zaslouží si ho; ten, kdo ho nosí, zemře ve vysokém věku." Potud jeden z indických alchymických textů. Motiv zlata a dlouhého života prochází četnými kulturami nevyjímaje oblast Indie, která ale současně patří k nejproblematičtějším pro historiky.

V důsledku svých náboženských a filozofických představ žila po věky mimo čas, nebo chceme-li, nad časem, takže se dochované písemné prameny jen velmi obtížně datují. Další komplikaci způsobují palmové listy, na něž se běžně psalo. Jejich malá trvanlivost nutila k častému opisování, a přitom se nelze ubránit chybám, srozumitelnost textů klesá. Indie zůstává v mnoha směrech záhadná, neproniknutelná a nepřehledná.

V Indii se nezformoval žádný teoretický základ alchymie, takový, jaký nalézáme ve staré Číně, kde hrála velkou roli přírodní filozofie se svojí koncepcí elementů. V indické přírodovědě sice najdeme elementy, dokonce atomy, ale žádná z těchto představ zde nevstoupila do alchymie. Ta se v Indii rozvinula poměrně pozdě, její počátek se někdy klade až do 8. stol. n. l., a bývá uváděn do souvislosti s rozkvětem tantrismu. Ten není samostatné náboženství, není to však ani jednotný filozofický směr. Je výrazně ritualizovaný, přičemž v jeho rituálu hraje nemalou roli sexuální složka, ať již skutečná, nebo symbolická. Tato složka také vstoupila do indické alchymie.

Logo

Erotický podtext indické alchymie

Zjednodušeně řečeno měla jako hlavní motiv prodloužení lidského života, uzdravení z nemoci. Nechybí ani transmutace kovů, ale ta je spíše na druhém místě. Tantrické kořeny praktikující indické alchymie se odrážejí v jejím mytologickém a současně erotickém vyjadřování, kde klíčovou roli má rtuť jako mužský princip a semeno boha Šivy, síra pak je ženským principem často ztotožňovaným s menstruálním výtokem jeho manželky Párvatí. Indická alchymie se tak bezprostředně spojuje s božstvy na své cestě za prostředky prodlužujícími život, ne-li dokonce umožňujícími dokonce dosáhnout nesmrtelnosti, ale také zbohatnout, přičemž cesta k tomu vede prostřednictvím jednoty alchymisty s božstvy.

V Indii šlo o mimořádně nerovnovážnou dvojici, kde dominující byla rtuť. To ostatně nalézáme v sanskrtských výrazech používaných obecně pro alchymii, rasavidjá, a pro alchymisty, rasavádin, když slovem rasa se v alchymické literatuře označovala rtuť. Preparáty vyrobené z ní měly zaručovat dlouhý život, mladistvý elán a velké duševní síly, a dokonce se někdy dočteme, že měly umožnit pohybovat se neviditelně prostorem.

Logo

Ne vše, co se třpytí, je zlato

Nejprve sáhneme po jednom z nejstarších alchymických děl, jímž je Rasaratnákara (Klenotnice rtuti) záhadného Nágárdžuny a jako nejpravděpodobnější datování díla přijmeme 8. stol. n. l. Mistr samozřejmě nemohl pominout transmutaci ve zlato, a následující návod byl po staletí klasický, nejen v Indii: "Jaký zázrak, že kalamína [často oxid zinečnatý, nebo minerál smithsonit, ZnCO3] pražena třikrát s mědí, proměňuje ji ve zlato?". Nikoli zázrak, ale mosaz. Tuto techniku používali alchymisté poměrně často, protože při vhodném poměru složek vznikla mosaz, kterou bylo možné oklamat důvěřivé klienty. Ovšem bylo účelné včas zmizet.

Naše oprávněné pochybnosti o tom, že je to zlato, sice indičtí rasavádini nesdíleli, přesto však rozlišovali mezi umělým a pravým zlatem. V alchymickém textu Amadakaladžňánam (Poznání pravého způsobu) se uvádí, že jestliže se praží umělé a pravé zlato každé zvlášť, a získaný preparát (bhasma, termín používaný ve smyslu "prášek") se následně zpracuje tak, aby se vyjevila "tvář" kovu, je rozdíl mezi oběma zlaty prý okamžitě patrný. Za touto složitou formulací se skrývá praktické a zcela správné pozorování, že se umělé zlato změní v oxidy obecných kovů, z nichž bylo vyrobeno, a tyto kovy je možné redukcí opět získat - ukáží svou tvář. Pravé zlato se při žíhání nezmění.

Logo

Přidejme ještě jeden text o zlatu: "Je známo pět druhů zlata, z nichž třem se připisuje mýtický a nebeský původ; čtvrtý [druh] je zván khaníja; pátý se získává transmutací obecných kovů". Sotva něco dodáme k tolika druhům zlata; důležité je, že i alchymický spis uvedl zlato vyrobené údajnou transmutací jako zvláštní druh.

Alchymie byla v minulých dobách záhadná nauka obestřená tajemstvím a budila o to větší zájem a pozornost. Podobně jako v Číně, také v Indii se o ní šířily pravdy, neméně časté byly také různé historky, které jí dnes dodávají zvláštní kolorit.

Celý rozhovor s prof. Karpenkem můžete slyšet v historickém magazínu Zrcadlo, který měl premiéru 11. 5. 2007.

autor: Vladimír Karpenko
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.