Agrární komoře vadí změny v evropském zemědělství. „Cílí se na lokální pěstitele,“ chválí si farmáři

Pane Šebku, vy tvrdíte, že současný model českého zemědělství je neudržitelný a že právě nová zemědělská politika by tento stav mohla napravit. Jak a v čem?

Jaroslav Šebek: Jsme přesvědčeni o tom, že návrh společné zemědělské politiky – pokud se v České republice dobře zavede – má skutečně potenciál změnit řadu negativních trendů, které v českém zemědělství jsou a které jsme zdědili jak ze socialismu, tak po transformaci v evropský model zemědělství. Protože transformace nebyla dokonalá a my tu snášíme dlouhá léta ty negativní důsledky.

Čtěte také

Eurokomisař: Zemědělství je prioritou Unie. S prázdným žaludkem nelze budovat Evropu ani vyhrát válku

Asi musíme říct úplně to zásadní, to znamená, že by se zastropovaly dotace a zároveň by zanikla dvoupilířová struktura, která oddělovala přímé platby na hektar od investičních dotací.

Šebek: My si nemyslíme, že to je to jediné opatření, které je potřebné. Myslíme si, že celkové nastavení a principy té společné zemědělské politiky jsou správně, protože cílí na lokálního zemědělce. To je to klíčové.

Lokální zemědělec potom přirozenou cestou funguje generačním způsobem. To je to, co funguje v podstatě na celém světě. To je to, co živí celý svět. Jenom my a třeba Slovensko se tomu výrazně vymykáme.

Nejmenší zemědělci

Obracím se na Martina Ludvíka, jak to vnímá on z pozice místopředsedy Agrární komory a předsedy Ovocnářské unie.

Martin Ludvík: My s tím návrhem nesouhlasíme. Dali jsme to i najevo, když se sedm významných nevládních agrárních organizací v České republice spojilo, vytvořilo dokument zásadních připomínek a nesouhlasů k té reformě a předali jsme je panu eurokomisaři, když nás tady navštívil.

Druhá věc je, že i na úrovni Evropy je tady memorandum sedmi zemí, které odmítají tu novou reformu společné zemědělské politiky. A jenom chci podotknout, že mezi signatáři byly i nevládní organizace z Polska, které jsou jedny z výměrou nejmenších pěstitelů nebo zemědělců v rámci Evropské unie.

Takže je vidět, že ani těm nejmenším zemědělcům ta navrhovaná změna nevyhovuje.

Čtěte také

Ekonom: Malí zemědělci si polepší. Změny v novém unijním rozpočtu nejvíc dopadnou na velké podniky

Některým, protože Jaroslav Šebek tady například kroutí hlavou. Můžete tedy navázat?

Ludvík: V České republice to bylo sedm organizací včetně třeba Agrární komory nebo PRO-BIO Svazu ekologických zemědělců. Mnozí sdružují také malé zemědělce.

Zásadní výhrady jsou, že za prvé návrh Komise nereflektuje názory Rady a Evropského parlamentu, zejména zemědělského výboru. Ten zásadně nesouhlasí se zrušením dvoupilířového systému, který může ohrožovat i v České republice celou řadu zemědělských aktivit, které byly financovány zejména z rozvoje venkova.

Na mnoho dotací bude podmínka kofinancování na národní úrovni. Snižuje se také rozpočet Evropské unie, ten zemědělský zhruba asi o pětinu. Což může být také problém.

Je tu celá řada věcí, které jsou zcela zásadní změnou při návrhu nové architektury pro další období.

Zjednodušení politiky

Bezesporu je tu opravdu zásadní změna, vznikne jednotný megafond pro zemědělce a národní regionální partnerství. Když vy, pane Šebku, říkáte, že to je směr, který by budoucí vláda měla dodržet, vám nevadí třeba to zrušení tradičního dvoupilířového financování?

Šebek: My si nemyslíme, že to je úplně zásadní problém. Nám se tam líbí to, že vzniká společný integrovaný fond. Zdá se nám to jednodušší.

Pokud jde o snížení rozpočtu, tak nás to samozřejmě také netěší. Ale my se ptáme, co dalšího by se ve společné zemědělské politice dalo vyjednat?

Snížení prostředků vybízí Evropskou komisi k tomu, aby společnou zemědělskou politiku zjednodušila, protože byla velmi složitá, dirigistická, založená zejména na formalitě a ne na konkrétním výsledku. A hlavně opomíjela přirozenou aktivitu farmářů.

Čtěte také

Vrecionová: Česko na nový unijní rozpočet doplatí, krácení dotací zasáhne hlavně velké zemědělce

Myslíme si, že právě tyto principy, které jsou dnes nastíněny, podporují, co je potřeba v zemědělství řešit. A to zejména udržení zemědělců v místech, kde žijí, a abychom si byli schopni přirozeně získávat novou generaci.

To současný model, který v České republice máme, rozhodně neumožňuje. A to je jeho největší problém, který nejsme schopni v současném modelu překonat.

Agrární komora vytýká přenesení odpovědnosti na členské státy a zrušení dvoupilířového financování. Proč? Nepovede to skutečně k větší flexibilitě, zjednodušení čerpání peněz a zároveň k tomu, že právě stát si bude rozhodovat o tom, kam chce nasměrovat finance? Protože na stranu druhou, když Evropská unie něco nařídí, tak říkáme, že je příliš direktivní. Není toto cesta, aby se ta odpovědnost skutečně přenesla tam, kam patří – na národní úroveň?

Ludvík: Jedna věc je odpovědnost, druhá věc je byrokracie s tím spojená. Co se týká té odpovědnosti, bohužel si to nemyslím. Takhle jsme měli jasně dané obálky a zemědělci měli jistotu, že se mohli v rámci těch jednotlivých opatření o prostředky ucházet. Nebo je používat na kompenzaci celé řady vícenákladů, které jim předpisy Evropské unie přikazovaly.

Tohle jsme zažili už před časem. Nechalo se na samosprávách, aby stanovily koeficient u daní z nemovitostí a u pozemků. Ve většině případů obce využívaly té maximální výše koeficientů. A protože největší plátci jsou právě zemědělci, tak se jim zvedly náklady.

Já se obávám, že pokud to u nás, kde je zemědělství na okraji zájmu, necháme jen na samosprávách, tak tu bude snaha spíše dát do zemědělství jenom ty peníze, které tam skutečně budou muset jít. A to je riziko.

Je zemědělství v Česku opravdu na okraji zájmu? Potřebují zemědělští giganti vysoké dotace? A nemůže dojít k ohrožení evropské zemědělské produkce? Poslechněte si celý pořad Pro a proti, audio je nahoře v článku.