Aféra s Gripeny: zahraničně-politický pohled
Česká republika se nedostává na přední stránky západoevropských novin často. Buď jsou to povodně, nebo vstup do Evropské unie a nebo aspoň neobvykle dlouhé sestavování vlády. Tentokrát je to údajné zapletení některých českých politiků do úplatkářské aféry spojené s prodejem, případně pronájmem švédsko-britských stíhaček JAS 39 Gripen České republice.
Švédská veřejnoprávní televize odvysílala v úterý investigativní pořad, podle kterého byly českým představitelům vyplaceny zatím neznámé částky, aby podpořili prodej Gripenů do České republiky. Podle dokumentů, které má švédská televize k dispozici, šlo celkem až o 3 miliard korun, které byly vyplaceny pomocí najatých prostředníků a černých fondů registrovaných v daňových rájích. Záležitost začali vyšetřovat švédští policisté a jak se ukazuje teprve teď, britské orgány se o prodej Gripenů zajímaly dokonce už od loňského podzimu.
Připomeňme si několik faktů. Na počátku šlo o prodej 24 letadel za 60 miliard korun. Z tohoto obchodu, jehož stranou byl ve Švédsku a Británii přímo výrobce, nakonec sešlo, protože jej neschválil český parlament. Nakonec se vlády obou zemí dohodly na pronájmu jen čtvrnácti stíhaček za třetinovou cenu. To hovoří proti hypotéze, že ze Saabu šly do Česka úplatky. Je také nepravděpodobné, že by se do věci zapletla přímo švédská vláda.
Na druhou stranu, pronájem je v případě tak složitých zařízení, jako jsou moderní letouny téměř totéž jako prodej. Pořízení pozemních technologií nebo výcvik pilotů i dalších profesionálů v podstatě na desítky let dopředu rozhodne, jaké stroje bude dané letectvo používat, protože změna je příliš nákladná a složitá. Dále, tlak na to, aby se prodej letounů uskutečnil, byl ve Švédsku obrovský. Pro tamní průmysl je výroba vlastního letounu otázkou národní hrdosti a také udržení vysoce sofistikované výroby. V době jednání s českými partnery se ještě nepodařilo Gripeny nikde jinde udat, přitom výroba jen pro švédské letectvo se samozřejmě nemůže vyplatit.
Za připomenutí stojí i to, že se o nákupu stíhaček v Česku hodně a velmi zapáleně debatovalo. Mnozí pochybovali o tom, jestli si Česká republika opravdu musí pořídit vlastní nadzvukové stíhací letectvo, když disponuje "větším než malým" množstvím vlastních bitevníků L-159 a jestliže je ze všech stran obklopena spřátelenými státy, většinou členy NATO. Pochybnosti se vznášely i nad volbou Gripenů. Jde o letadlo nepochybně velmi dobré, ovšem velmi specifické. Bylo postaveno speciálně pro švédské podmínky, je to malý letoun se schopností přistávat na dálnici. Některé schopnosti typické pro standardní letoun této kategorie mu ovšem chyběly. Nemohl také být vybaven některými typy zbraní, které používají ostatní letadla vyráběná v členských zemích Aliance, jež mají přístup k americkým technologiím. Švédská letadla nebyla v uplynulých desetiletích nasazena v boji a neprošla tedy tím nejzásadnějším testem pro jakoukoli zbraň.
Pokud se ukáže, že v obchodu opravdu hrála roli korupce, což je zatím jen hypotéza švédských novinářů, určitě by to mělo vyvolat debatu v České republice. Evidentně to zajímá i mateřské země výrobce inkriminované stíhačky, tedy Švédsko a Velkou Británii. Jde o státy s mimořádně nízkým indexem vnímání korupce podle standardů Transparency International. Podle tabulky platné pro rok 2005 je Švédsko na šestém místě a Velká Británie na jedenáctém místě mezi téměř sto šedesáti sledovanými zeměmi. Pro zajímavost, Česká republika je na čtyřicáté sedmé pozici, což nezní tak hrozně, je ovšem daleko za Maďarskem nebo Litvou, ale dokonce i takovou Botswanou či Jordánskem.
Příznivá čísla platná pro Švédsko nebo Británii ale neříkají celou pravdu, protože se vztahují na domácí poměry. Firmy ze zemí, kde je korupce nízká a společensky neakceptovaná, si vypěstovaly cosi jako dvojí morálku. Doma respektují pravidla, ale v cizině, a to nejen v postkomunistické části Evropy, hrají podle místních pravidel. To se často týká i ekologických a zdravotních norem a dalších záležitostí. Může to znamenat, že i úplatky občas považují za součást své obchodní politiky. Tím samozřejmě netvrdíme, že tomu tak bylo i v případě Gripenů, ale je evidentní, že ani podniky ze zemí, kde je vysoký standard chování firem, nejsou zárukou toho, že ke korupci nedojde. I když se ukáže, že s pronájmem Gripenů bylo vše v pořádku, neznamená to, že bychom se neměli zajímat o to, jak probíhají mezinárodní obchody tohoto typu.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
