Adam Černý: Změní se zbraně v zabíjející roboty

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Automatické zbraně AK-47

Filmy jako proslulý Terminátor jsou postaveny na fikci, která má od skutečnosti notně daleko, vývoj nejnovějších zbraní však v sobě obsahuje rizika, která mají s Terminátorem leccos společného. Je to základní otázka, zda lze připustit, aby zbraně zabíjely ne na lidský povel či stisknutí tlačítka, ale zcela automaticky.

Právě na tento problém se snaží upozornit zpráva zvláštního zpravodaje Spojených národů Christofa Heynse, kterou nyní v Ženevě začala projednávat Rada pro lidská práva OSN.

Jihoafrický právník poukazuje především na řadu rizik spojených s případným používáním zcela robotizovaných zbraní a na dosud neřešené etické a právní otázky. Christof Heyns se zcela oprávněně ptá, kdo ponese odpovědnost v situaci, kdy by zabíjely zbraně-automaty neschopné rozlišit mezi nepřátelskými ozbrojenci, které by bylo možno považovat za legitimní cíle, a civilisty, kteří by se na daném místě ocitli zcela náhodně.

První námitkou proti Heynsově zprávě je argument, že těžko se dohadovat na moratoriu či úplném zákazu zbraní, které ještě neexistují. Proti tomu stojí konstatování, že leckteré dnešní zbraně nemají k plně automatickým systémům vůbec daleko. Například palebné systémy vybavené tepelnými a pohybovými čidly, které rozmístila Jižní Korea poblíž demilitarizované zóny na hranici se stalinistickou Severní Koreou, dnes stále ještě řídí a ovládají živí lidé, ale experti si jsou jisti, že tyto palebné systémy je už nyní možno přepnout do zcela automatického režimu. Podobné zbraně vyvíjí i Británie a Izrael.

Problém robotizace zbraní se nejvíce týká Spojených států, které již řadu let používají drony neboli nepilotovaná vojenská letadla k likvidaci předáků teroristů, jakou bylo tuto středu zabití Valího Rahmána považovaného za muže číslo dvě Tálibánu v Pákistánu. Pentagon se snaží omezit případná rizika směrnicí z loňského listopadu, která stanovuje, že při nasazení smrtících zbraní musí mít rozhodující slovo vždy konkrétní člověk. To je ovšem poněkud jiný přístup než na někdejší železné oponě, kde u hranice v komunisty ovládané části Německa byly dlouhou dobu instalovány střílející automaty.