Adam Černý: Úskalí nové Macronovy africké politiky
Pojem Françafrique se zrodil za prezidentství Charlese de Gaullea v časech, kdy se na přelomu 50. a 60. let minulého století dosavadní kolonie měnily v nezávislé státy. Françafrique se skládala převážně ze zemí subsaharské části kontinentu, s nimiž Paříž udržovala zvláštní vztahy, ať už v oblasti ekonomiky, či bezpečnosti, pro něž platívalo, že přes veškeré snahy o postupné změny se z nich nikdy nepodařilo vyzmizíkovat odér jistého paternalismu ze strany Paříže.
Nynější cesta prezidenta Emmanuela Macrona po čtyřech afrických zemích si klade za cíl tuto éru definitivně uzavřít. „Doba, kdy Francie zasahovala v Africe, je tatam,“ prohlásil na úvod své cesty.
Čtěte také
Jak už to v politice bývá, jednoznačné sdělení se neobešlo bez důležitého upřesnění. Prezident Macron sice přislíbil, že francouzská vojenská přítomnost v Africe se až na posádku v Džibuti významně sníží, zároveň však dodal, že po odchodu by neměl vzniknout nějaký druh vakua.
To je možná nejcitlivější bod nynější prezidentské cesty. Jeho nová africká politika má Francii definitivně odstřihnout od postkoloniálních časů mimo jiné proto, že na udržování někdejšího rozsáhlého vlivu už nemá dostatek prostředků, a také proto, že udržování tohoto vlivu stálo Paříž mnohé šrámy na její reputaci.
Kdo využije stahování Francie?
Nynější odtroubení operace Barkhan vyhlášené před deseti lety v Mali proti šíření radikálního islamismu navíc potvrdilo fakt, že nelze poskytovat i dobře míněnou pomoc těm, kdo o ni nestojí.
Čtěte také
To byl a je případ vojenské junty v Mali, která se nyní opírá o žoldáky nechvalně známé Wagnerovy skupiny. Tato soukromá armáda založená oligarchou Jevgenijem Prigožinem by nemohla existovat bez finanční i jiné podpory Kremlu a osobně prezidenta Putina a působí i v jiných afrických zemích a od loňského února proslula i svou bezohledností a krutostí při invazi na Ukrajinu.
Pronikání ruského vlivu v Africe demonstroval nedávno svou týdenní cestou ministr zahraničí Sergej Lavrov, který tak chtěl demonstrovat, že Moskva není na mezinárodní scéně zcela izolována.
Při odpovědi na otázku, kdo a jak by mohl využít stahování Francie z oblasti na jih od Sahary, nelze pominout Čínu, která se vzhledem k vlastním malým nebo žádným zásobám důležitých surovin dlouhodobě snaží, aby si k nim zajistila přístup právě v Africe.
Jestliže samotný obrat Francie od postkoloniální éry nebyl snadný, potom úkol zabránit tomu, aby země jako Čína, Rusko, ale i Turecko nevyužily nabízející se příležitosti, bude možná ještě obtížnější.
Autor je předseda Syndikátu novinářů ČR
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
