Adam Černý: Severní Korea čeká

10. září 2010

Sjezdy komunistických stran patřily a leckde ještě patří k jejich pravidelným sebepotvrzujícím rituálům, takže v tomto ohledu se Korejská strana práce od svých příbuzných příliš neliší. Ale protože pravidlo, že i strany vyznávající kolektivismus mívají individuální rysy, platí v severokorejském případě zvláště silně, tak i její očekávaný sjezd je zcela specifickou událostí.


Například už tím, že zatímco jinde se komunisté scházívají každých pět až sedm let, tak v Pchjongjangu se naposledy takto sešli před třiceti lety, v roce 1980.

Jako tehdy, tak i nyní k tomu mají obzlášť dobrý důvod: otevřít oficiální cestu k něčemu, co je v komunistických režimech zcela neobvyklé, představení následníka trůnu. A protože Severní Korea není konstituční monarchií, ale absolutistickým režimem, tak by i jeho příští nejvyšší představitel měl převzít absolutní moc. Tak tomu bylo mezi zakladatelem dynastie Kim Ir-senem a jeho synem, nynějším vládcem Kim Čong-ilem. V případě jeho nástupce, jehož vzestup by mělo demonstrovat jmenování do některé z důležitých funkcí, panovala do nedávna nejistota.

Kim takříkajíc druhý má syny tři a až časem začalo být zřejmé, že z nich největší vyhlídky na převzetí komunistického rodinného trůnu má benjamínek Kim Čong-un. Důvody jsou pochopitelné. I když se severokorejští vládci jako všichni komunisté zaklínají myšlenkovou čistotou své ideologie, tak co se týče následnictví, fakticky se prosazuje pragmatické zvažování, kdo z pretendentů nejlépe zajistí zachování režimu a moci v rukou stále stejného rodinného klanu.

Dlouho se ve spekulacích objevovalo jméno nejstaršího syna – ale pouze do doby, kdy pověst Kim Čong-nama beznadějně poškodily informace, že se pokusil s pasem na falešné jméno navštívit v Japonsku Disneyland. U pohlavárů jakéhokoli režimu nejsou výstřelky žádnou vzácností, vzácností však je, že by se trpělo, aby pronikly na veřejnost a potřísnily politickou fasádu, v daném případě nejen veřejným skandálem, ale dokonce zesměšněním. Druhého v pořadí, Kim Čong-čula, údajně ze soutěže o nástupnictví vyřadila jeho na příštího vůdce příliš změkčilá povaha, kterou projevoval například malou bojovností při sportovních hrách.

V případě Severní Koreje je nutno veškeré spekulace přijímat s vědomím, že ověřitelných informací z útrob hermeticky uzavřeného režimu je méně než poskrovnu. Charakteristiky jednotlivých členů zcela ojedinělého komunistického rodinného klanu například pocházejí takřka výlučně z knihy autora, jehož skutečné jméno není známo, ale jehož zasvěcenost zaručuje titul spisu „Byl jsem kuchařem Kim Čong-ila“.

Onen tajemný znalec přípravy tradičního japonského pokrmu suši ve své knize také popsal, že třetirozený syn nynějšího severokorejského vládce se již od mládí nejvíce podobal svému otci nejen vzhledem, ale i povahou. A to nejen co do zarputilosti, ale i co do osobních sklonů, jako například lásce k akčním filmům s bojovými hrdiny a konzumaci alkoholu. V případě předpokládaného nástupce komunistického trůnu by se dalo připustit, že prvně jmenovaná záliba může vypadat při vší povrchnosti jako jistým způsobem přiměřená, ale druhá z nich již budí pochybnosti vzhledem k tomu, že datum narození Kim Čong-uma kladou nejzasvěcenější analytici buď do roku 1983 nebo 1984. Takový rozptyl, který by v civilizovanějších poměrech budil rozpaky, se v případě tajuplné Severní Koreje musí zdát zcela snesitelný.

Jinou otázkou je, zda a co je snesitelné a přijatelné pro obyvatele rigidního komunistického režimu a jeho blízké i vzdálenější sousedy. Pokud Severokorejcům vládnoucí strana sdělí, že Kim Čong-um, který si již zasloužil označení „vynikající soudruh“, byl jmenován do nějaké důležité funkce, bude to pro ně nejen prst ukazující na následníka, ale pro mnohé z nich potvrzením, že v médiích kolem dokola vychvalovaný „drahý vůdce“ má rodinu a dokonce syna.

Blízké i vzdálenější sousedy Severní Koreje staví před otázku, co se dá čekat od země, která je sice už dlouhá léta beznadějně chudá, ale která podle všeho sahá po jaderné zbrani a kde se chystá výměna dosavadního nevypočitatelného vůdce za osobu, o níž vnější svět neví takřka nic – snad jen to, že Kim Čong-um údajně studoval ve švýcarském Bernu a že umí anglicky, francouzsky a německy. Ale i tady, jako o takřka o všem v Severní Koreji, platí: Kdo ví.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.


autor: Adam Černý
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.