Adam Černý: Sarkozy si tažením proti Romům popudil i Evropu

Zpočátku se i zdálo, že myslitelní oponenti budou žádní anebo pouze slabí. Na Rumunsko a Bulharsko se v sedmadvacítce stále nahlíží jako na nováčky a z Bruselu na první dotazy zaznívalo, že to jak se ta či ona země stará o svůj domácí pořádek a bezpečnost, je její domácí záležitostí. Jenže v prvním zářijovém týdnu se věci Sarkozymu překvapivě zkomplikovaly. Začal to v pondělí ministr zahraničí Bernard Kouchner, když se nechal slyšet, že kvůli kampani proti přistěhovalcům dokonce uvažoval o demisi.

Kouchner prostě nemohl zůstat zticha přinejmenším s ohledem na svou minulost respektovaného šéfa respektované humanitární organizace Lékaři bez hranic. Znalci místních francouzských poměrů sice mohli namítat, že šéf diplomacie si dělá možná svého druhu alibi, protože po Paříži se již nějaký čas povídá, že právě on patří ke členům vlády, které by chtěl Sarkozy vystřídat, aby svému týmu dodal vzpruhu a veřejnosti ukázal, že je to prezident, kdo udává tempo.

Proti tomu stojí holá skutečnost, že Kouchnerův odchod by citelně naboural pečlivě budovaný obraz vládní sestavy, kde má sice jasnou většinu pravice, ale která svou schopností přitáhnout osobnosti Kouchnerova typu dokáže účinně podminovávat opoziční levici, v prvé řadě socialisty.

Riziko rozmělnění původního Sarkozyho konceptu je o to větší, že ministr obrany Hervé Morin, který rovněž nepatří k tradiční pravici, se dal slyšet, že šíření strachu není odpovědí na bezpečnostní problémy Francie. A přestože katolická církev dnes v zemi neudává tón, tak v Elysejském paláci neslyšeli rádi, že arcibiskup toulouský Robert Le Gall mluvil o paralele mezi zásahy proti nelegálním kočovníkům a deportacemi židů z Francie za II. světové války.

Prezident musel nabýt dojmu, že na domácí frontě má spojenců poskrovnu.

Žádný z nich zatím nemá navrch, především protože v daném případě je škála kritiků nebývale široká, ale dosud se z ní neformuje stejně obsáhlá opoziční platforma, která by dokázala ohrozit Sarkozyho plány na prezidentské znovuzvolení na jaře roku 2012.

Nad čím však musí Sarkozy vraštit čelo je fakt, že vůči jeho nápadu, kterým doma hodlal získávat přízeň veřejnosti, začíná vršit výhrady i Brusel, a to jak Evropská komise, tak hlavně čím dále tím více sebevědomější europoslanci. Do médií pronikl obsah dokumentu, který vypracovali experti unijní administrativy a jehož závěry konstatují, že Francie při svých zásazích proti romským migrantům nedodržela minimální bezpečnostní standardy, které požadují pravidla unie k ochraně deportovaných.

Policie až dosud letos vyhostila přes osm tisíc Romů pocházejících hlavně z Bulharska a Rumunska, přičemž leckteří odjeli do svých původních vlastí sami, když každý z nich ještě inkasoval finanční příspěvek na cestu. Dokument Evropské komise však vyjadřuje pochybnost, zda při vyhošťování byl posuzován každý případ posuzován přísně individuálně, protože jinak by bylo možno mluvit o kolektivním trestu.

Francouzské úřady odmítly dosud nezveřejněný dokument komentovat, ale ministr pro imigraci a integraci Eric Besson prohlásil, že evropské právo bylo dodržováno beze zbytku a do všech důsledků. Podle jeho názoru nelze směšovat svobodu pohybu, která patří k základním pilířům evropské integrace, a svobodu pobytu, která předpokládá splnění jasně definovaných podmínek.

Nepřímá výměna názorů mezi Paříží a Bruselem by nemusela Nicolase Sarkozyho tolik mrzet, protože ji zaznamenávají hlavně specialisté na evropskou politiku. Na příští týden se však chystá velké představení. Evropský parlament si otázku stěhování Romů z Francie do jejich původních domovů zařadil jako samostatný bod svého zářijového plenárního zasedání. A protože europoslanci si dokáží velké scény a přímých televizních přenosů užívat stejně jako ti, kdo řečnívají ve Sněmovní ulici v Praze, máme se rozhodně nač těšit.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.