Adam Černý: Rodí se aliance evropské populistické pravice

Zpráva o stavu

Obsah byl uložen a odpublikován.
Dle hodnoty v poli "Datum publikace do" musí být článek odpublikovaný.
15. listopad 2013
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Marine Le Penová a Geert Wilders

Úsměvy před budovou nizozemského parlamentu v Haagu nebyly předstírané. Předsedkyně francouzské krajně pravicové Národní fronty Marine Le Penová a její hostitel, předák Strany svobody Geert Wilders nemají žádný důvod se do vzájemných sympatií příliš nutit. Do ohlášeného spojenectví je přivedl jediný slogan, který opakují již nějaký čas: "Zničit to monstrum Evropa".

Pro prosazení toho cíle potřebují posílit své postavení na veřejnosti a k tomu chtějí využít volby do Evropského parlamentu v květnu příštího roku. Zatím se zdá, že jim vítr vane do zad, protože lepenistická Národní fronta ve Francii v průzkumech veřejného mínění vychází lépe než vládnoucí Socialistická strana a Wildersova Strana svobody, která před rokem ve volbách citelně tratila, dnes v průzkumech zřetelně vede.

Jednotlivé úspěchy pravicově populistických stran neměly v minulosti širší dopad, protože samostatně se nedokázaly v evropské politice uplatnit. V parlamentu ve Štrasburku se prosazují pouze sdružení stran a politických hnutí a k ustavení vlastního klubu, s nímž se váže více prostoru k uplatnění vlivu a také větší finanční podpora, je zapotřebí mít nejméně 25 poslanců z alespoň čtvrtiny členských zemí, tedy nejméně sedmi.

Největší zkouškou nově ohlášené aliance francouzské Národní fronty a nizozemské Strany svobody bude, zda v jiných zemích najdou další spřízněné duše. Marine Le Penová a Geert Wilders by je rádi viděli například v pravicových Švédských demokratech, separatistickém Vlámském zájmu z Belgie, v dědicích Jörga Haidera u rakouských Svobodných nebo euroskeptických Pravých Finech.

Pro pravicové populisty je však příznačné, že jak se dokáží shodnout na zášti vůči všemu, co se dá spojit se slovem Brusel, v jiných ohledech se výrazně liší. Například Marine Le Penová se již nějaký čas snaží zbavit svou stranu pověsti, kterou jí obdařil její otec svými výroky zavánějícími antisemitismem, například popíráním existence vyvražďovacích plynových komor v nacistických koncentračních táborech. Něco takového by si Geert Wilders, který si libuje ve výpadech proti přistěhovalcům muslimského vyznání, nemohl dovolit z toho prostého důvodu, že by to většina nizozemské tolerantní a liberálně naladěné společnosti odmítla. Kvůli extrémismem zavánějícím názorům ostatně spolupráci s lepenisty a wilderovci odmítá Strana pro nezávislost Spojeného království, jejímž hlavním cílem je odchod Británie z Evropské unie. Na druhé straně zase obavy z nálepky extremismu vedly zakladatele euroskeptické aliance, aby se vyhnuli třeba maďarskému Jobbiku.

Jedno riziko však nelze přehlédnout. Pokud by Marine Le Penové a Geertu Wildersovi jejich plány vyšly a spolu se svými případnými spojenci ustavili vlivnou frakci v instituci, kterou otevřeně nesnášejí, mohli by její fungování, dosud převážně založené na hledání všeobecně přijatelného kompromisu, ochromovat. Nebylo by velké překvapení, pokud by evropští pravicoví populisté takový výsledek použili jako argument zase proti Evropskému parlamentu.

autor: Adam Černý
Spustit audio