Adam Černý: Řecko v nejistotě a bez spojenců

Vláda Alexise Tsiprase by jistě mohla ukazovat, co a kdy a kdo z jejích předchůdců zavinil, její další osud však mnohem více záleží na tom, zda a jak se dokáže dohodnout s ostatními členy eurozóny a dalšími věřiteli.

Jistě tu platí pravidlo, že co se týče domácí pokladny těžko přehazovat peníze z kapsy, která je prázdná, do té, která je vysypaná. Pro řeckého premiéra je nejnepříjemnější vědomí, že se bez dohody s věřiteli, kteří jediní mu mohou poskytnout další úvěry, neobejde.

Nic na tom nemění pokusy dát věřitelům najevo, že pokud by Řecko zbankrotovalo a dokonce muselo vystoupit z eurozóny, potíže by neminuly ani ty, kteří dnes na Aténách a nutno říci, že dosud marně, požadují konkrétní plány reforem.

Čtěte také

Ty sice mohou být jiné než reformy Tsiprasových předchůdců, ale měly by respektovat zásadu, že v součtu by se řecké dluhy nezvyšovaly.

Řekové v Aténách protestují. Na nápisu na transparentu požadují okamžité smazání řeckého dluhu|foto: ČTK/AP, Yorgos Karahalis,ČTK

Vláda v Aténách se sice tento týden vyvlékla z nebezpečné smyčky, když dokázala uhradit splátku Mezinárodnímu měnovému fondu a zároveň úspěšně prodat pokladniční poukázky řecké národní banky.

To však nijak neřeší základní problém, jak se dohodnout s eurozónou, který komplikuje základní strategická chyba, neschopnost najít a budovat si uvnitř eurozóny spojence schopné a ochotné Řecko při jednání podpořit.

Bylo omylem pokoušet se školit skoro dvě desítky ministrů financí, jak to předváděl Janis Varufakis, protože i kdyby všechny jeho argumenty byly neprůstřelné – jakože třeba co se týče požadovaných škrtů a schopnosti obnovit růst řecké ekonomiky má v mnohém ohledu pravdu – tak stavět všechny kolegy takříkajíc do latě, rozhodně nebylo prozíravé.

Čtěte také

Podobného omylu se dopustila dnešní řecká vláda, když otevřela otázku německých reparací za škody za okupaci během druhé světové války.

Řecký premiér Alexis Tsipras na návštěvě u ruského prezidenta Vladimira Putina v Moskvě |foto: ČTK/AP, Alexander Zemlianichenko,ČTK

Je jistě pravda, že Spolková republika v minulosti problém obcházela nebo nechávala u ledu, protože se hrozila, kdo všechno by se ještě mohl přihlásit.

Neochotu vracet se k válečné minulosti podpořila neobratnost Řeků, kterým z jejich počtů vyšlo, že neuhrazené reparace se jako z udělání rovnají současné výši řeckého dluhu. Nutně se tak navozoval nešťastný dojem, že cílem Atén není řešit problém minulosti, ale najít záminku, jak smazat nynější dluhy.

Tsiprasova vláda tak předvádí, že její největší slabinou možná není málo dobrých argumentů, ale nedostatek zkušeností z vyjednávání na mezinárodní scéně.