Adam Černý: Raketové vzkazy Severní Koreje

Když se na scéně objeví nový partner, sluší se dát najevo, že je o něj zájem a i jak by příští vztahy mohly vypadat. Severní Korea se nyní rozhodla poslat novému americkému prezidentovi svou svéráznou vizitku. Měla několik dílů a konkrétní načasování.

Čtěte také

Jan Bednář: Nové napětí ve vztazích se Severní Koreou

Takřka vzápětí poté, co se vydali američtí ministři zahraničí a obrany Antony Blinken a Austin Lloyd na svou společnou cestu ke spojencům do Tokia a do Soulu, ozvala se z Pchjongjangu Kim Jo-čong, sestra severokorejského vládce, se vzkazem nové americké administraci, že pokud chtějí příští čtyři roky klidně spát, měli by si dát pozor, aby nevyvolali hněv hned na začátku.

Demonstrace síly

Čtěte také

Severokorejský diktátor Kim Čong-un rok po své diplomatické ofenzívě vrší jednu chybu za druhou

Orientální formulaci o pár dní později doplnily vzkazy v materiální podobě. Nejprve Pchjongjang odzkoušel dvě střely s krátkou dráhou letu. Ty by bylo možno považovat jen za prostou demonstraci síly, kterou severokorejský režim odpovídá na tradiční jarní společná vojenská cvičení Jihokorejců a Američanů. Vzhledem k délce letu nejsou takové zbraně v rozporu se zákazem vyhlášeným Radou bezpečnosti OSN. Ani ne za týden nechal Pchjongjang odpálit další dvě střely, které jsou považovány za variantu ruské rakety Iskander, jsou modernější, schopné nést válečné hlavice, mají nízkou dráhou letu a jsou schopné měnit kurz, a tedy účinněji odolávat protivzdušné obraně.

Co těmito vzkazy Pchjongjang dává najevo? Zaprvé, jak pro domov, tak pro zahraničí ukazuje sebevědomí a odhodlání nevzdat se svého raketového a jaderného arzenálu. Tedy právě toho, kvůli kterému Rada bezpečnosti OSN, včetně hlasů Číny a Ruska, uvalila na Severní Koreu řadu sankcí.

Klidná odpověď

Cvičení svalů je určeno i nové sestavě v Bílém domě, kde předchůdce Joea Bidena Donald Trump ani během tří summitů nedokázal severokorejského vůdce Kim Čong-una přimět, aby se vzdal zbraní, které pro jeho stalinistickou dynastii představují záruku proti vnějšímu napadení a dávají jí status sice malé, ale přesto jaderné velmoci.

Na okázalé předvádění svalů jde odpovědět dvěma způsoby, buď ukázat svaly ještě větší, anebo naopak se tvářit, že nejde o nic neobvyklého, nebo o něco, co by stálo za větší zmínku. V Bílém domě sáhli ke kalibrované reakci, když prezident Biden odpal první dvojice střel označil za běžnou záležitost a ke druhé uvedl, že pokud by se potvrdilo, že šlo o balistické rakety, už by to představovalo hrozbu, na kterou by bylo nutné reagovat. Překlad do civilnější řeči by vyzněl asi takto: „Demonstrativní odpalování raket není nejlepší způsob mezinárodní komunikace. Vážně chcete situaci hrotit?“

Ve Washingtonu nemusejí mít vzhledem k uzavřenosti severokorejského režimu podrobné informace o jeho úmyslech, ze zpravodajských zdrojů ale mají k dispozici řadu údajů, jak na už tak chudou komunistickou zemi dopadá roční uzávěra vůči vnějšku, vyvolaná obavami z šíření pandemie v sousední Číně, škody způsobené tajfunem a neefektivní domácí ekonomická politika.

Autor je předseda Syndikátu novinářů ČR