Adam Černý: Povede Evropu Merkenzi?

11. červenec 2014
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Italský premiér Matteo Renzi a italský prezident Giorgio Napolitano

Když se některému z evropských politiků podaří doma po létech krize získat silnou podporu voličů, může výše mířit i za hranicemi.

Takovou výjimkou je italský premiér Matteo Renzi, jehož levicová Demokratická strana v květnových volbách do Evropského parlamentu získala 40 procent hlasů, což je na Apeninském poloostrově dlouho nevídané skóre a v takové Británii nebo Francii klasické strany ať už napravo či nalevo mohou jedině závidět.

Tak silnou podporu musí obratný politik umět co nejdříve a co nejlépe využít. Matteo Renzi se o to pokouší na dvou frontách zároveň. Doma voličům, kterým v únoru při nástupu do funkce sliboval reformy do tří měsíců, nyní řekl, že na prosazení nutných zákonů potřebuje tisíc dní, tedy zhruba tolik, co odpovídá třem rokům zbývajícím do termínu řádných voleb.

Domácí agenda však zpravidla úzce souvisí s tou evropskou a tam se Renzimu otevřela nečekaná příležitost, když Itálie od začátku července převzala předsednictví v Evropské unii. To sice už nemá formálně takovou váhu jako třeba v roce 2009, kdy připadlo Česku, pozici vlády v Římě však posiluje vzácná shoda okolností.

Čtěte také

Polovina letošního roku je časem velkého střídání stráží v Bruselu počínající výběrem nového předsedy Evropské komise, který bude Evropským parlamentem definitivně potvrzen až v úterý 15. července, a pokračující všemi členy komise a navíc ještě unijním "prezidentem" a "ministrem zahraničí". V době, kdy ti dosluhující nemají už takovou váhu a noví se ještě ani nemohli usadit v křeslech, předsednictví celé osmadvacítky nutně posiluje.

Matteo Renzi dobře ví, že v Evropě potřebuje silného spoluhráče. Nejvíce by se mu hodila spolková kancléřka Angela Merkelová, která má nejen trvalou domácí podporu voličů, ale hlavně slušně fungující ekonomiku, která naopak schází Itálii. Proto Renzi při představování programu předsednictví zdůrazňoval, že kroky k rozpočtové disciplíně jsou nutné, ale že stejně nutné je podpořit hospodářský růst.

V úterý zakončila již po sedmé ve svém funkčním období návštěvu Čínské lidové republiky spolková kancléřka Angela Merkelová

Vláda v Římě doufá, že kancléřka kývne na pružnější výklad dohodnutých fiskálních pravidel, třeba tak, že by se do schodku státních financí nezapočítávaly některé položky, například určité druhy investic pomáhajících ekonomice.

V Evropě si ještě leckdo pamatuje, že tandemu německé kancléřky Angely Merkelové a francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho se říkávalo "Merkozy". Pokud se Italovi Renzimu podaří přesvědčit kancléřku, že v něm má důležitého a perspektivního partnera, může si Evropa začít zvykat na novou zkratku "Merkenzi".

autor: Adam Černý
Spustit audio