Adam Černý: Polsko rozehrálo v Bruselu velkou partii
Když se někdo ocitne jako nováček v klubu mezi zkušenými členy, nutně to nějaký čas trvá, než se otrká a rozkouká. Ze zemí střední a východní Evropy, které se staly členy Evropské unie před desíti lety, se to zatím nejvíce daří Polsku, a to nejen proto, že je z nich největší a nejlidnatější.
Názorně je to vidět před víkendovým summitem Evropské unie, kde má osmadvacet prezidentů a premiérů rozhodovat, kdo se na příštích pět let stane nástupcem „evropského prezidenta“ Hermana Van Rompuye a „evropské ministryně zahraničí“ Catherine Ashtonové.
Zatímco v Praze vládní koalice během léta pracně hledala, koho by poslala do Bruselu, Varšava rozehrála šachově řečeno simultánku o tři různé funkce najednou, takže může manévrovat podle okolností. Nejdříve Polsko ohlásilo, že by rádo, aby baronku Ashtonovou vystřídal ministr zahraničí Radoslaw Sikorski.
Objevil se tak silný kandidát proti Federice Mogheriniové, které země střední a východní Evropy vytýkají přílišnou vstřícnost vůči Moskvě, jež na Ukrajinu vysílá tisíce vojáků. Polsko však ví, že podobné výhrady, ale z opačných důvodů mají opatrnější Evropané vůči Sikorskému, jehož šance snižuje prostý fakt, že by zvláště nevyhovoval vlivným členům osmadvacítky. Nestojí totiž o to, aby se „evropským ministrem zahraničí“ stala výrazná osobnost, protože by měla snahu mluvit do oblasti, kterou národní vlády berou za svůj vyhrazený revír.
Varšava si proto nachystala ještě další karty. Počátkem tohoto týdne britský premiér David Cameron vzkázal, že jako příštího „evropského prezidenta“ podporuje svého polského kolegu Donalda Tuska. Komu by nezalichotila taková pochvala? Pro soutěž o prestižní unijní funkce je však příznačné, že volební kampaň se vede neveřejně, protože většina kandidátů jsou aktivní politici, kterým by doma neposloužilo vyjevit, že by se rádi stěhovali do Bruselu. Donald Tusk přizná barvu jedině na summitu, až si bude jist případnou výhrou.
S neúspěchem však Varšava nepočítá, protože pokud neprosadí ani Tuska, ani Sikorského, může jako kompenzaci žádat některý důležitý rezort v Evropské komisi, například energetiku nebo vnitřní trh, pro které nabízí trojici kandidátů, kde vedle dvou mužů je připravena i jedna žena, protože při výběru komisařů je důležitý poměr zastoupení obou pohlaví.
Nabízí se otázka, proč se Varšava na rozdíl třeba od Prahy tak pečlivě připravila na soutěž o funkce v Evropské unii. Možná, že Polsko si vzhledem k vlastní historii a k aktuálnímu vývoji na východ od svých hranic mnohem naléhavěji uvědomuje význam společné evropské politiky, a proto hledá všechny způsoby, jak by ji mohlo ovlivnit.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
