Adam Černý: Opomíjená čísla deseti let větší Evropské unie
V bilancích deseti roků, které uplynuly od rozšíření Evropské unie o deset většinou postkomunistických zemí, se v případě Česka často a oprávněně připomínalo, že jedna věc byly peníze, které na rozvoj chudších poskytly ty šťastnější, a druhá jak jich kdo dokázal využít.
Pokud ještě nyní po sečtení účtů za minulých sedm let Česku hrozí, že z možné pomoci mu unikne 60 až 140 miliard korun, je hodně důvodů se ptát, kdo a kde odpovídá za úmyslně komplikované nastavení systému rozdělování a kdo a kde eurofondy promrhal na zbytečnosti či je prostě jen ukradl.
V domácí bilanci by však neměla chybět ještě jiná, pro širší perspektivu důležitější čísla. Skupina čtyř středoevropských zemí spojená značkou Visegrádu před deseti lety představovala se svými 64 milióny obyvateli, neboli kolem třinácti procent obyvatel Evropské unie, necelá 3,7 procenta hospodářského výkonu. Nyní je takřka pět a půl, tedy téměř o polovinu více.
Tato čtveřice zemí, které se v roce 1989 sotva mohly měřit se státy západní Evropy, se nyní dohromady vyšplhala na pozici čtvrtého největšího exportéra v rámci osmadvacítky. Vděčí tomu za napojení do vnitřního trhu Evropské unie, přitažlivosti pro zahraniční investory, relativně nízkým mzdovým nákladům a rostoucí produktivitě práce. Také proto je visegrádská čtveřice po Německu druhým největším producentem automobilů v Evropské unii. Kdo chce jen čistě české číslo, tady je: Průměrný roční příjem za minulých deset let, to jest včetně let krize, u nás vzrostl z 8300 na 14 200 eur, tedy o třetinu.
Na hospodářském růstu minulého desetiletí se nepochybně podílely i v úvodu zmíněné fondy, které plynuly do nových členských zemí a které by se svým objemem daly přirovnat k Marshallovu plánu, kterým Spojené státy po válce pomáhaly západní Evropě. I nyní šlo o vskutku velké sumy. Ještě v roce 2005 poslalo patnáct starých členů unie devíti nováčkům 68 miliard eur, v roce 2012 to už bylo více než 17 miliard.
Když k tomu přičteme například 131 miliard eur, které přišly do visegrádské čtyřky v podobě zahraničních investic, tak přirovnání k Marshallovu plánu nezní vůbec nadsazeně. O to více je namístě se ptát, proč se Česku nepodařilo beze zbytku využít tuto výjimečnou pomoc, která se už v tomto rozměru v příštích letech nebude opakovat.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
