Adam Černý: Německým liberálům teče do bot

Co může tolik trápit předsedu německých liberálů, který loni stranu přivedl po jedenáctiletém vládním půstu zpět k moci, o který se postaralo takřka patnáct procent voličských hlasů? V prvé řadě nepříjemné pomyšlení, že ani ne rok po veleúspěšných volbách je loňská euforie tatam. V srpnových průzkumech se FDP potácí kolem pětiprocentního limitu předepsaného pro vstup do Bundestagu a své osobní skóre v žebříčcích popularity si Guido Westerwelle může vykládat jako osobní urážku.

Protože i v politice neštěstí jednoho bývá štěstím druhého, němečtí zelení, kteří se v minulých letech mnohým zdáli odsouzeni do role opozičních komparsistů, si mnou ruce nad průzkumy, které jim přidělují až dvacet procent voličské přízně. Tento výsledek musí Westerwelleho a jeho stranu zvláště zneklidňovat, protože už několik desítek let se FDP a zelení přetahují o stejnou či přinejmenším velice podobnou cílovou skupinu, liberální městské voliče.

Rozdíl je pouze v tom, že liberálové měli a mají úzké vazby na podnikatelskou sféru a zelení zase dokážou oslovit voliče z generace, která své mládí prožila ve studentských protestech od konce 60. let minulého století. Pokud se nyní svobodní demokraté ani ne rok po vstupu do vládní koalice v průzkumech veřejného mínění propadají k osudové pětiprocentní hranici a zelení naopak stoupají vzhůru, musejí ve stranické centrále FDP zvonit poplašné zvonky.

Cesta od politického propadliště nebývá nikdy snadná a liberály může uklidňovat jedině pomyšlení, že jestli je v politice týden dlouhá doba, tak tři roky, které zbývají do příštích celoněmeckých voleb, by měly k nápravě bohatě stačit. Samozřejmě za předpokladu, že se při korekci kursu vydají správným směrem. Aby se to mohlo zdařit, bylo by třeba přesně analyzovat příčiny nynější neobliby jak co do obsahu dosavadní politiky, tak co do osobní odpovědnosti jednotlivých politiků.

A právě v těchto punktech se zdá, že předseda svobodných demokratů o příliš upřímný pohled do zrcadla nestojí. To může překvapovat u politika, který podobně jako třeba berlínský starosta nijak neukrývá svou homosexuální orientaci a který dokonce otevřeně bere svého partnera jako oficiální doprovod na oficiální cesty do zahraničí. Jenže právě v tomto ohledu Guido Westerwelle stoupence otevřeného přístupu v poslední době zklamal. Prohlásil totiž, že jeho partner jej nebude doprovázet do zemí, kde je homosexualita trestná, protože prý nechce prosazovat toleranci „neopatrně“.

Westerwelle si musel po svém prohlášení vyslechnout, že takováto selektivita je pokrytecká, protože ti, kteří považují homosexualitu za zločin a hřích, svůj názor na německého ministra zahraničí nezmění, a naopak mnoho těch, kteří dosud oceňovali jeho otevřený přístup, mu nyní ironicky vzkázalo, že do islámských zemí by měl jeho partner spolu s ním cestovat i nadále, ale že by si mohl obléci všezahalující burku či nidžáb. Při této příhodě se vzpomínalo na zelené, kteří v před čtvrtstoletím dokázali prosadit svého poslance, českého emigranta Milana Horáčka, do delegace Bundestagu jak do Moskvy, tak i do Prahy.

Westerwelleho výstřel do vlastní nohy by se možná přešel jako jedna z epizod, které dokazují, že předseda FDP často nedomýšlí důsledky slov, která zrovna vyřkl. Mnohem větší potíží liberálů však je, že se z vládní agendy vytratila vlajková loď jejich loňské předvolební kampaně, slib, že prosadí nižší daně. Bouře, která letos málem potopila Řecko a rozkolísala společnou evropskou měnu, přesvědčila kancléřku Angelu Merkelovou, že první a poslední věcí, o kterou se musí starat, jsou stabilní státní finance a že sanace spolkového rozpočtu si naopak žádá daně zvýšit.

Ještě ze své dovolené Guido Westerwelle vzkazoval, že je třeba myslet i na snižování daní, ale stačil jediný telefonát kancléřky, aby bylo jasno, kdo tady ustoupí a kdo prosadí svou. Němečtí liberálové mají nejvyšší čas, aby si srovnali v ruce karty. Pokud chtějí ještě něco uhrát, musí si v prvé řadě položit otázku, zda už nepřišel čas, aby vystřídali toho, kdo je loni dovedl k volebnímu úspěchu.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.