Adam Černý: Německo, které má i nemá řídit Evropu

00848746.jpeg
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 00848746.jpeg

Německo se po svém znovusjednocení před více než dvaceti lety dlouho zabývalo hlavně sebou samým, protože čtyřicet let rozdělení vzdálilo jeho západní a východní část nejen co do materiální úrovně, ale s ohledem na rozdíly mezi demokracií a komunismem i co do vnitřního fungování společnosti. Spolu s tím, jak se stíraly odlišnosti mezi starými a novými spolkovými zeměmi, se do německé politiky s nástupem hospodářské krize od podzimu 2008 naléhavě vracel její evropský rozměr.

S nárůstem krize eurozóny čelí Berlín dvěma protichůdným tlakům a požadavkům. Na myšlenku, že Řecko neschopné splácet své dluhy musí dostat pomoc zvenčí, přistoupila kancléřka Angela Merkelová až před třemi lety, protože dobře tušila, že nejvíce této pomoci půjde z německé pokladny. Se vznikem bankovní unie neboli myšlenkou, že země eurozóny musí v případě nutnosti spojit své síly k záchraně ohrožených finančních ústavů, souhlasila Spolková republika až loni v červnu.

Berlín se však na tuto ústupovou cestu nevydal bez boje. Ostatní museli souhlasit například s ustavením společného bankovního dozoru, který má vyloučit, že se budou opakovat případy dříve Irska či letos Kypru, kdy ten či onen stát není schopen sám zajistit fungování bankovního sektoru, který narostl do nezvladatelných rozměrů. Každý z nutných kroků spojovalo Německo se splněním podmínky, že hříšníci předvedou konkrétní kroky k nápravě dosavadních chyb. Receptem měly být reformy, jejichž většinu prosadil ještě předchůdce Angely Merkelové Gerhard Schröder.

Dnes se tak Německo dostalo do paradoxní situace. Na jedné straně se od něj očekává, že právě ono jako země s nejsilnější ekonomikou pomůže potřebným, a zároveň musí přihlížet, jak je kancléřka Merkelová v jihoevropských zemích na plakátech lidí odmítajících podmínky poskytnuté pomoci vykreslována v nacistické uniformě jako symbol diktátu Berlína. Tento problém není jen německý. Udržovat rovnováhu mezi potřebnou zdrženlivostí Německa a jeho nevyhnutelně silným postavením je společnou úlohou všech evropských zemí.