Adam Černý: Německá Groko bude plná napětí

29. listopad 2013

Předáci tří stran, křesťanských demokratů, jejich bavorské odnože a sociálních demokratů, se při podpisu koaliční dohody usmívali. Naznačovali tak, že úmorné sedmnáctihodinové jednání v noci z úterý na středu by se mělo zároveň stát úvodem k poklidnému, ne-li dokonce harmonickému společnému vládnutí v příštích čtyřech letech.

Jedna věc však bývá dohodnout program a jiná, zda a jak se jej podaří uskutečňovat. I z koaličních propočtů vyplývá, že pro splnění předvolebních slibů, jako je třeba celostátně platná minimální mzda nebo možnost dřívějšího odchodu do penze místo v 67 už v 63 letech a závazek nezvyšovat ani daně, ani státní dluh, bude třeba ve spolkovém rozpočtu ještě najít dodatečných 23 miliard eur, o financování zvýšených příspěvků do penzijního systému nemluvě.

Zkušenosti z koaličních soužití napovídají, že hledání dodatečných úspor v rozpočtu, když si partneři už hlídají pokladny jimi kontrolovaných rezortů, bývají spolehlivou rozbuškou konfliktů. Napětí uvnitř třetího vydání velké koalice konzervativců a sociálních demokratů, kterou německý politický žargon překřtil na "Groko", už nyní začínají přiživovat zprávy, že levice i pravice souběžně s přípravou koaliční smlouvy začaly chystat záložní plány.

Sociální demokraté si odhlasovali, že po příštích volbách v roce 2017 by už připustili alianci s krajně levicovou stranou Die Linke, i když tuto vyhlídku podmínili požadavkem, že strana navazující na postkomunisty z někdejší NDR by měla upravit svůj program tak, aby společná koalice nepřestala být spolehlivým partnerem ostatních členů Evropské unie a NATO. Křesťanští demokraté naopak oživili "Pizza Connection" z poloviny 90. let minulého století, kdy v jedné bonnské restauraci sondovali možnou spolupráci s tehdy i nyní opozičními zelenými. Takové chování se dá s nadsázkou přirovnat k situaci, kdy se snoubenci těsně před svatbou pro jistotu rozhlížejí, zda a s kým by mohli v příhodné chvíli dát dohromady další domácnost.

Před dvěma měsíci, v neděli 22. září těsně po volbách vypadala Angela Merkelová, že s více než 40 procenty hlasů pro konzervativce, tedy takřka dvakrát větším počtem, než se dočkali sociální demokraté, bude svůj třetí vládní tým sestavovat pohodlně z pozice jasně silnějšího partnera. Z ústupků, kterými jim musela vyjít vstříc, aby se vyhnula krachu jednání a riziku předčasných voleb, a z manévrů stran sotva podepsaných pod koaliční smlouvou je zřejmé, že vládnutí ve Spolkové republice nebude v příštích letech ani poklidné, natožpak harmonické.

autor: Adam Černý
Spustit audio