Adam Černý: Nejvíce se stýská po Kissingerovi Číně

3. prosinec 2023

Věty vzpomínající právě zesnulého politika se zpravidla sestávají z předvídatelných a nikterak zajímavých obratů. V případě Henryho Kissingera však existuje řada výroků, z nichž vyzařuje až překvapivá upřímnost.

Jak si vysvětlit, že o dlouholetém bezpečnostním poradci a ministru zahraničí amerických prezidentů například čínský velvyslanec ve Washingtonu uvedl, že „navždy zůstane naživu v srdcích čínského lidu jako jeho nejcennější přítel“?

Čtěte také

Čím si veterán světové diplomacie vysloužil takové postavení, že hlubokou soustrast s jeho skonem vyslovili nejvyšší představitelé v Pekingu od prezidenta a vůdce vládnoucí strany Si Ťin-pchinga přes premiéra až po ministra zahraničí? Nepochybně je za tím vědomí, jak zásadní roli sehrál Henry Kissinger ve sbližování komunistické Číny a Spojených států.

Z hlediska Západu to byl on, kdo pochopil, jakou příležitost nabídla roztržka mezi Pekingem a Moskvou daná nechutí nejlidnatější země světa, Číny, nechat se poručníkovat z Kremlu tak, jak se nechaly satelity Sovětského svazu ve střední a východní Evropě.

Půlstoletí staré Kissingerovy postřehy

Sbližování s Čínou umožnilo Washingtonu přeměnit ji v tichého spojence a změnit tak poměr sil uprostřed studené války mezi Západem a Východem.

Čtěte také

Jak ale stejnou proměnu vnímali v Pekingu? Tam převládá dojem, že sblížení se Spojenými státy umožnilo komunistickému režimu – do té doby často opovrhovanému pro ničení země za takzvané kulturní revoluce – vydat se na cestu k postavení světové velmoci.

Na této cestě byly dva vzájemně propojené milníky. Sblížení se Spojenými státy nakonec umožnilo, aby na místě jednoho z pěti stálých členů Rady bezpečnosti OSN místo zástupce Tchaj-wanu usedl velvyslanec Pekingu, a tento úspěch pomohl Teng Siao-pchingovi doma obhájit modernizační reformy, které dostaly čínskou ekonomiku na nynější druhé místo ve světě.

Adam Černý

Tady však nostalgie v dnešním čínském vedení tolik oceňujícím zásluhy Henryho Kissingera o zásadní proměnu vztahů mezi Pekingem a Washingtonem dostává jisté trhliny, protože vládce dnešní Číny Si Ťin-pching už se notně vzdálil od Tengova přesvědčení, že „když se podíváme nazpět, zjistíme, že všechny země, které byly s Amerikou, byly bohaté, zatímco ty, které byly proti nim, zůstaly chudé, proto bychom měli být s ní“.

Co znamená tato proměna? Na Spojené státy i na Čínu, která v globálním soupeření se Západem vystřídala Sovětský svaz, z něhož zbylo putinovské Rusko, nyní platí půlstoletí staré Kissingerovy postřehy o vztahu dvou světových velmocí, které by vzhledem ke své síle měly usilovat, aby vzájemná rivalita nepřerostla v otevřenou konfrontaci.

Autor je předseda Syndikátu novinářů ČR

autor: Adam Černý
Spustit audio