Adam Černý: Macron má v Evropě zastání, Le Penové by uškodila

23. duben 2022

Do rozhodnutí, kdo dalších pět let povede Francii, zbývají hodiny a každému z prezidentských finalistů přijde každá podpora vhod.

V případě střetu Emmanuel Macron versus Marine Le Penová výsledek sleduje takřka celá Evropa, protože vítěz se stane hlavou státu klíčové země na kontinentu. A když se prezidentské finále zdá těsné, může roli hrát každý podpůrný hlas, a to nejen ve Francii.

Otevřená podpora

Čtěte také

Bývá obvyklé, že podporu jednomu z kandidátů vyjádří jeho takříkajíc političtí příbuzní, musí si ale dávat pozor, aby neupadli v podezření, že chtějí ovlivnit výsledek voleb, a aby nevykopali příliš velký příkop pro případ, že by jejich favorit neuspěl, a potom by bylo třeba pracně odklízet rozbitý diplomatický porcelán. Takto obezřetná musela být například spolková kancléřka, křesťanská demokratka Angela Merkelová, když před volbami v roce 2012 navštívila Nicolase Sarkozyho, a nakonec si musela najít cestu k vítězi, socialistovi Francoisi Hollandovi.

Letos se neobvyklé podpory dočkal prezident Emmanuel Macron hned od šéfů tří evropských vlád najednou. Společný článek uveřejněný v prestižním deníku Le Monde podepsali spolkový kancléř Olaf Scholz a španělský a portugalský premiér Pedro Sánchez a Antonio Costa.

Čtěte také

Celé trio je součástí rodiny evropských socialistů, zatímco Emmanuel Macron jako hlava státu je sice politicky nadstranický, ale poslanci jeho vládní většiny zasedají mezi liberály. Přesto trojice dala najevo, komu patří jejich sympatie: „Volba, před níž stojí francouzský lid, má zásadní význam i pro Evropu, je to volba mezi kandidátem, který je přesvědčen, že Francie bude silnější v silnější a nezávislé Evropské unii, a kandidátkou krajní pravice, otevřeně se řadící k těm, kdo útočí na naši svobodu a naši demokracii.“ Připomněli také, že populisté a krajní pravice v jejich zemích udělali z Vladimira Putina ideologický a politický vzor.

Opatrná náklonnost

Dopad takovýchto vyjádření na rozhodování francouzských voličů nelze přeceňovat, jsou ale svědectvím, jak velké obavy v některých metropolích budí představa, jak se do Elysejského paláce stěhuje Marine Le Penová. Ta během minulých měsíců prodělala pozoruhodnou proměnu.

Adam Černý

Loni v Budapešti byla polichocena přijetím s poctami hodné hlavy státu, nyní je ale premiér Viktor Orbán obezřetnější. Přivítal by sice, pokud by v čele Francie stanula spřízněná duše, zároveň však zná politickou matematiku. Po krachu osy Budapešť–⁠Varšava, kterou zlomila Putinova agrese vůči Ukrajině, a poté, co Evropská komise začala prověřovat, jestli se v Maďarsku nezpronevěřují unijní fondy, by bylo neprozíravé zamknout si dveře u Macrona otevřenou podporou kandidátky populistické pravice. Paradoxně i naopak by snahu Marine Le Penové přiblížit se části levicového elektorátu mohla nyní podminovat otevřená podpora Viktora Orbána nebo jiných populistických lídrů, kteří se jako například italský Matteo Salvini snaží předvádět, jak jim leží na mysli osud ukrajinských uprchlíků.

Autor je předseda Syndikátu novinářů ČR

autor: Adam Černý
Spustit audio

Související