Adam Černý: John Kerry jako americký Evropan

Horkým kandidátem na post ministra zahraničí USA je John Kerry
Horkým kandidátem na post ministra zahraničí USA je John Kerry

Postupný přesun strategického zájmu Spojených států od Evropy k Pacifiku nelze přehlédnout. Proto je jmenování Johna Kerryho, jehož rodina pochází z okolí slezské Opavy a který mluví francouzsky, do čela State Departmentu pro starý kontinent nejspíše jednou z posledních příležitostí, jak vztahy budované za studené války restartovat. Americký ministr zahraničí svým nynějším turné po Evropě hned po svém uvedení do úřadu k tomu nabídl takřka ideální příležitost.

Chopit se příležitosti v tomto případě předpokládá rozpoznat společné zájmy. Jedním z nich jsou důsledky dvouleté občanské války v Sýrii. Tady nejde jen o humanitární katastrofu, kterou vystihuje milión uprchlíků. Strategické úvahy nutí všechny kolem zvažovat, co nastane po pádu režimu prezidenta Bašára Asada, a právě tady se zájmy Evropanů a Američanů zcela shodují.

Ve vnitřně nesourodé Sýrii po desetiletí sunnitské většině vládne asadovský klan opírající se o alávitskou menšinu a nynější rozvrat nabízí prostor všemožným politickým směrům, včetně radikálního islamismu napojeného na teroristickou síť al-Káida. Západ jako celek, k němuž jako člena Severoatlantické aliance třeba počítat i Turecko, a také arabské státy v okolí straší představa, že na území Sýrie vznikne základna islamistických radikálů.

Definovat hrozbu a najít na ni odpověď však není totéž. Západ dlouho omezoval podporu syrské opozici na humanitární a finanční pomoc a zbraně přicházely jen potají a v omezeném množství a kvalitě z obav, že ty sofistikované by se mohly dostat do nepravých rukou. Vzpomínka na americké rakety Stinger, kterými měli afghánští povstalci sestřelovat sovětská letadla, ale které se dostaly do rukou mezinárodních teroristů, zůstala i s odstupem řady let živá.

V Římě se Američané a Evropané ve čtvrtek dohodli, že musí výrazně a důrazně pomoci té syrské opozici, která není napojena na islamistické radikály. Dosud je to jen příslib a z minulosti je znám dostatek příkladů dokazujících, že řeči o obhajobě společných zájmů a hodnot nejlépe prověřují skutky. Pokud by však Američané a Evropané v Sýrii selhali, sami by tak ohrozili nejen vyhlídky země po pádu asadovského režimu, ale také atlantické spojenectví.