Adam Černý: Guy Verhofstadt – pokropený kropič po belgicku
Mezi klasické snímky z počátků kinematografie patří vedle příjezdu vlaku, který spolehlivě děsil hlavně první řady diváků ve ztemnělých sálech, i záběry, které jako první dokázaly rozesmát, když ukázaly neobratného kropiče, který zmáčel sám sebe.
Zábava to byla tak oblíbená, že úsloví pokropený kropič se stalo součástí ustálených a obecně užívaných obratů. Nejnovější verzi pokropeného kropiče nyní nabídla Belgie.
Pro vysvětlení se musíme vrátit nejprve do loňského června, kdy byl do funkce předsedy Evropské komise nominován Jean-Claude Juncker, a hned potom do podzimu, kdy se rozvířila aféra známá jako „Luxleaks“, protože se objevily důkazy, že v době, kdy byl nynější předseda Komise premiérem Lucemburska, velkovévodství poskytovalo citelné daňové výhody bohatým nadnárodním firmám.
V Evropském parlamentu se na Junckerovu hlavu snesl oheň a síra, nepochopitelné však bylo, že stejná kritika nezaznívala už v létě, protože o daňových úlevách se štěbetalo již nějaký čas, a to v souvislosti s řádkou zemí.
Dojem politického pokrytectví dostal konkrétní obrysy, když Evropská komise tento týden oznámila, že zahajuje šetření praktik, kterými stamilionové daňové úspory umožňovala Belgie.
To by samo o sobě nemuselo být až takovým překvapením, kdyby z oznámení Komise nevyplývalo, že diskrétnímu a vstřícnému zacházení se těšily velké nadnárodní firmy v čase, kdy vládě v Bruselu předsedal Guy Verhofstadt.
A byl to právě tento Verhofstadt, který loni na podzim, když propukla aféra „Luxleaks“, patřil k těm, kteří v Evropském parlamentu proti Junckerovi hřímali obzvláště hlasitě.
Přitom v roce 2004 jeho liberálové s podporou socialistů schválili systém, který měl utajovanými výhodami přesvědčit firmy, aby si jako místo, kde budou odvádět daně, vybraly zrovna Belgii.
Z Guye Verhostadta se rázem stal pokropený kropič z počátků kinematografie.
V jednom ohledu se však od něj liší. Jeho více než 100 let starý předchůdce sám sebe vymáchal vinou vlastní neobratnosti, zatímco Junckerův kritik musel o másle na vlastní hlavě od začátku dobře vědět.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
