Adam Černý: Evropu čeká rok velkého střídání

Evropský parlament (ilustrační foto)
Evropský parlament (ilustrační foto)

Kampaň před květnovými volbami do Evropského parlamentu se zdá být na počátku roku ještě hodně daleko, ale například socialisté si svého vrcholného kandidáta raději vybrali už loni na podzim. Už jen tato okolnost napovídá, že funkce předsedy europarlamentu už není pouze prestižní, ale nabývá i na důležitosti, a to hlavně v souvislosti s očekávanou hlavní letošní událostí, celkovou výměnou ve špičkách Evropské unie.

Na velkém bazaru budou letos v sázce důležité politické funkce, vedle vedení europarlamentu a Evropské komise, kde se bude hledat nástupce Josého Manuela Barrosa, bude potřeba najít i náhradu za Catherine Ashtonovou, která dosud vede unijní diplomacii a jejíž výkon byl všeobecně pokládán za nedostatečný. Při obsazování se bude brát v potaz nejen politická orientace případných kandidátů, ale i zeměpis, tedy zda pocházejí ze severu, či jihu, anebo ze zakládajících, či nových členských zemí.

Tyto licitace by se mohly zdát odtažité, a proto třeba české politice vzdálené, takový dojem by však byl více než klamný. Uvnitř Evropské unie jde stejně jako v mezinárodních vztazích vůbec o prosazování zájmů toho či onoho státu, a Praha by se proto měla snažit uplatnit svůj vliv ať už přímo, nebo nepřímo třeba prostřednictvím výměny podpory kandidáta jiné země na některou unijní funkci třebas za podporu kandidatury českého reprezentanta na jiné místo.

Dohadování o obsazení vrcholných funkcích Evropské unie nemůže zastínit vážnou potíž, které nyní čelí projekt evropské integrace. V květnových volbách do europarlamentu mají podle řady průzkumů velkou šanci uspět výrazní euroskeptici, jako jsou francouzští lepenisté nebo nizozemská Strana svobody v čele s Geertem Wildersem anebo britská Strana nezávislosti Spojeného království. K tomu letos přibyde zkouška odstředivých sil v Evropě při referendech o nezávislosti Skotska ve Spojeném království či Katalánska ve Španělsku. Pokud by převážili stoupenci separatismu, znamenalo by to, že náš kontinent čekají silné otřesy, které mohou rozkolísat stavbu, na níž od druhé světové války spočívá uspořádání mezi státy zajišťující mír v Evropě.