Adam Černý: Dvojtečka za polpotovskou genocidou v Kambodži
Třicet let trvalo, než zvláštní tribunál začal roku 2009 v Kambodži projednávat první případ zločinů spáchaných maoistickým režimem, který za léta 1975 až 1979 měl na svědomí až dva miliony lidských životů, tedy řádově čtvrtinu tehdejšího obyvatelstva země. Nyní tento soud svým verdiktem potvrdil doživotní trest pro posledního přeživšího z někdejší vůdčí trojice diktatury, Khieu Sampana.
Vzhledem k věku jednadevadesátiletého starce, který si odpykává už jeden doživotní trest za jiné zločiny, je nepravděpodobné, že by za mřížemi strávil dlouhou dobu.
Čtěte také
Jisté ale je, že jeho nynějším procesem se uzavírá práce zvláštního tribunálu ustaveného po dohodě mezi Organizací spojených národů a kambodžskou vládou. Její premiér Hun Sen se už před dvanácti lety jasně vyslovil proti vznášení dalších žalob, které se vesměs omezily na špičky režimu.
Oficiální argument zněl, že rozšiřování počtu vyšetřovaných osob by rozpory ve společnosti prohlubovalo, místo aby soudy přispívaly k usmíření. Skutečností ale je, že při důsledném vyšetřování by mohla přijít na pořad i role Hun Sena. Ten sice na přelomu let 1978 a 1979 dorazil do Phnompenhu v čele povstaleckých jednotek podporovaných ze sousedního Vietnamu, ale notný čas předtím strávil ve službách vražedného režimu.
Varování všem diktátorům
Protože od té doby je Hun Senovo postavení v čele kambodžské vlády neotřesitelné, kompromis byl nevyhnutelný. Znaky kompromisu nese i poslední, nyní odvolacím soudem potvrzený rozsudek nad Khieu Sampanem.
Čtěte také
Druhý doživotní trest si vysloužil kvůli osobní odpovědnosti za vyvražďování členů vietnamské menšiny a také muslimů, které podle soudu neslo znaky genocidy, tedy cílené likvidace. Za genocidu ale paradoxně nebyly označeny masové vraždy páchané režimem, v jehož čele stáli Khieu Sampan a jeho švagr Pol Pot a jejichž oběťmi byli lidé jejich vlastního národa.
Soudy se špičkami režimu nutně vyvolávaly otázky, jak bylo možné ustavit diktaturu, která zemi během několika let ekonomicky zubožila a zanechala po sobě to, pro co se vžil termín „vražedná pole“, kde umírali lidé i jen proto, že si jako osobní vlastnictví ponechali brýle nebo protože znali cizí jazyk, což byl smrtelný zločin, ačkoli například sám Khieu Sampan vystudoval univerzitu ve Francii. Bylo to možné mimo jiné i proto, že režim měl podporu tehdejší maoistické Číny.
Když zvláštní tribunál svou práci nyní uzavře, zůstanou po něm otázky, nakolik naplnil svůj účel, když tresty nakonec postihly pouze jedince na špičce moci. Někteří pozůstalí po obětech litují, že nebylo možno vynést tresty smrti, jiní, že se nedočkali žádného odškodnění. Mnozí ale vyslovují naději, že už samotné procesy, kde byly popsány masové zločiny a pojmenováni ti, kdo je vymysleli a organizovali, budou varováním všem diktátorům ve světě, spoléhajícím na svou beztrestnost.
Autor je předseda Syndikátu novinářů ČR
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
